Imaginární lásky

Z doterajšej trojice filmov, ktoré som od Dolana videl, mi práve Imaginárne lásky svojou atmosférou najviac sadli. Znova však sledujeme formálne machrovanie mladého režiséra, ktorý to ale takto presne cíti a nemožno mu brať právo na slobodné, úprimné sebavyjadrenie. Ja mám však o dekádu viac ako on a nie je mi ľahké sa do jeho pocitov úplne vžiť, ako to asi dokážu jeho súputníci a teen intelektuáli. Dolan je totiž James River Dean Phoenix dnešnej generácie a je obdivuhodné, že sa vôbec niekto taký našiel. On totiž zobrazuje veci tak, ako cíti, vrátane a vlastne najmä revolty voči všetkým naokolo a túžbou po zbavení sa pocitu samoty. Mladé babenky musia byť zdrtené jeho opačnou orientáciou, na rozdiel od takého Georga Michaela však vyložil karty hneď na začiatku na stôl. Na Imaginárnych láskach ma bavili pesničky, ktoré boli prezentované vo filme klipovou formou, pohodová atmosféra bezstarostnej mladosti, ale nezaujímali ma príliš zobrazené vzťahy a ich vývin. (24.03.2015)

Nesporne veľmi zaujímavý autorský počin, okorenený umeleckými prvkami a skvelou hudbou. Aj keď ústredné postavy postrádajú akúkoľvek hĺbku a slúžia len na akési dokreslenie hlavnej pointy, inovatívna práca s kamerou a spôsob spracovania to sčasti zachraňujú. Jednu hviezdu strhávam za absolútne predvídateľný koniec, i keď v tomto prípade to nebolo až také rušivé. 8/10. (06.05.2011)

Pokud Dolan od někoho opisuje, tak je to jednoznačně Kar-wai Wong a jeho Stvořeni pro lásku. Od důsledné výtvarné a zejména kostýmní stylizace přes lásku v hlavách po opakující se hudební motiv. Jinak mám takový dojem, že jsem našla svůj zahraniční film roku 2010! Co na filmu žeru zejména je to, jak se jednání postav motivované láskou pozorované z tepla kinosálu jeví jako totální ubožáctví a takřka záporáctví. Když čtu v komentářích o manýře, chce se mi nesouhlasit, protože ten konec - TEN KONEC! - to všechno sebeironicky shodí. Film reflektuje sám sebe a jde při tom do extrémů. Když Marie hovoří o divadelní hře, kterou s Nickem viděli, tak vyjadřuje režisérovy myšlenky a jeho záměr víc než jasně. Když jsem šla z kina, řekla jsem toho o filmu mnohem víc, ale už jsem to zapomněla, ach jo. (11.02.2011)

Ach jaj, od Ghost Ridera 2 som pri filme takto netrpel. Ale aspoň tam bolo dosť príležitostí sa tomu filmu vysmievať takže nekonečné čakanie na koniec sa dalo aspoň niečím spríjemniť. Je to hrozne povrchné a prázdne, celé je to skôr historka ako príbeh. a strašne šmatlavo zrežírované - pri každej scéne som cítil štáb a výkrik akcia a stop pri každom druhom zábere.Strojené a hrané na efekt - boli to tie veci na ktorých som sa smial (dokumentárne výpovede postáv boli spravené ako nejakým svadbárom, ktorý sa snaží dosiahnuť realitu v hranom filme a nevie ako ... tak zoomuje, spomalovačky som taktodebilne nepoužíval ani ja vo svojich filmoch , občasný zaujímavý yáber ( ktoré boli asi 4) boli totálne samoúčelné atď, atď.) .Občas som mal pocit, že pozerám paródiu a čakal, že mi do záberu skočí Frank Drebin.hlavne sú tam strašne ale strašne nesympatické postavy . Pravdupovediac som do dopozeral pred 4 hodinam a už si z toho nepamätám skoro nič. 3/10 (07.03.2015)

Někdy milujeme spíš naše bláhové představy, než člověka samotného..Prosťounký příběh zabalený do hodně stylového kabátku s příjemně poetickou atmosférou a famózní hudbou. Xavier Dolan má na svůj věk nesmírně vyspělý vkus a pohled na život, přesto se ve filmech tak moc soustředí na módu, vizuál a všechno okolo, že své myšlenky nestíhá úplně vnést do příběhu a tak nám je vnucuje v těch pár chvilkách, kdy zmizí hlavní postavy a objeví se do kamery mluvící neznámí. (V Zabil jsem svou matku se zase Xavierova postava zpovídala do kamery). Artové filmy mívají jen pěknou skořápku a jádro takové nijaké, takže by mi to tolik nevadilo, ale tady mě to mrzí, když vidím, že nějaká ta snaha o poselství by byla. Xavier se jen musí naučit skloubit pěkný vizuál s pořádným příběhem. Alespoň dle mého názoru. (29.09.2012)