Les Amours imaginaires
Imaginárne lásky
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (256)
Xavier Dolan bol vynikajúci, škoda, že ostatný mu nestíhali. Celkom pekný film, až na zopár vecí dobre prevedený. Nechápem len tomu záberu na olizovanie bradaky. To mi prišlo ako nasilu natlačené, lebo to v takom filme musí byť. ()
Xavier Dolan a jeho filmy mě prostě baví. Skvělá kamera, hudba. O trochu lepší než jeho první snímek, těším se na další. + skvělá óda na cigarety. Cigarettes clearly keep me from going crazy. It keeps me alive until I die. :) ()
Film o tom, jak prožívá lásku ke kudrnatému blonďákovi gay a retro dívka. Atmosféra celého filmu dokonalá, příběh už byl slabší. ()
Námet je príliš klasický a spracovanie ma tiež nepresvedčilo. Aj všetka režijno-kameramanská kvalita použitá pri "Matke", sa do tohto filmu nanešťastie nedostala. Neustále spomaľovanie obrazu bolo otravné už po pol hodine a rovnako rýchlo sa stratil aj jeho efekt. Ocenil som aspoň bizarné kostýmy, ktoré dokonale zapadli do kontextu a celkovej atmosféry. ()
Po skvělém startu v J'ai tué ma mère to Dolan rozjíždí naplno. A hraný film je tady jen společným médiem, protože je to zároveň mixáž über-lákavé vizuální onanie, ódy na hipsterství a videoklipu ke skvělému soundtracku. Plus skvělí herci, skvělá kamera = skvělá věc od jen 21letého režiséra/scénáristy/herce v hlavní roli. Napoprvé mě to zoufale zprudilo, napodruhé jsem tomu propadl :) ()
Tento film ma naprosto šokoval. Síce sa dá zaradiť do skupiny "umeleckých" filmov, ale napriek tomu má jasnú myšlienku, úžasné spracovanie aj geniálnu kameru. Myslím, že aj keď Imaginárne lásky točil vtedy len 21 ročný Dolan, film sa môže vyrovnávať filmom od starých, skúsených režisérov. Niektorých ľudí môže odrádzať obsah, ktorý je trochu nekonvenčný, avšak v tomto filme mi vôbec nevadil. Podľa mňa sú Imaginárne lásky hodné Oscara. ()
Tři hvězdy, především za úchvatnou stroboskopickou scénu na Francisových narozeninách a její silné audiovizuální kouzlo. Celkově film myslím promlouvá zejména kamerou, střihem, hudbou a impresemi - jak preoidipovské. Dialogy, příběh a hlavní postavy se nějak ztrácí.. emočně se k nim nelze příliš přiblížit, natož se s některou identifikovat. Pravděpodobně by se dalo uvažovat o Francisové manifestaci nejasnější identity, také o reinscenacích jeho obtíží v oidipské triangulaci, ale, popravdě, vlastně se mi nad tím nechce moc přemýšlet, až tak mne to nezaujalo. Nejsem cílová skupina, nicméně Dolanovi mohu stejně po tvůrčí stránce vyslovit obdiv. Určitě se na tu jeho Matku, kterou prý zabil také podívám. ()
Veľmi prázdny film, ktorý má však zopár dobrých (scenáristicky, výberom hercov i kamerou) scén. Napríklad tie, v ktorých ľudia benevoletní pre zvyšok deja rozprávajú o svojich skúsenostiach z láskou. No hlavná trojica je úplne o ničom – nič sa nedeje, žiadny skutočný vývoj, žiadne skutočné emócie. To, čo je pre dobro Dolanovej tvorby charakteristké a žiarilo v J´ai tue ma mére, teda intelektuálna hystéria, tu proste nie je. Je dobré, keď režisér experimentuje, ale tento experiment jednoducho nevyšiel. Postavy sú prázdne, všetko je len na efekt. Ešte záver sa mi páčil. Len však dosvedčil o danej prázdnote. ()
Přemýšlím o nich už několik dní a sílí ve mně pocit, že těmi scénami přerušovanými zatmívačkami to Dolan nemohl vystihnout přesněji. Protože, ruku na srdce, co zůstává po našich minulých láskách či minulosti lásek současných: hrst(ka) intenzivních flashbacků, které se občas někomu snažíme uspořádat do souvislého příběhu o nás a o světě – tak jako „mluvící hlavy“ v Imaginárních láskách. A výsledek je vždycky nějak šejdrem a našikmo. Dolan to ví a smysl přiznává jen niti upředené z porozumění jednotlivým scénám ze života ústřední trojice (protože většinu z nich jsme všichni v nějaké podobě zažili taky). Souboj v listí, „Že mám něco na plotně“ a apoteóza kouření jako způsobu, jak se udržet pohromadě, když nic kolem pohromadě není. Známe to a na rozdíl od hollywoodských klišé se při tom ani trochu nenudíme. ()