České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... (05.08.2010)

Čekal jsem, že to bude skvělá podívaná a zklamání opravdu nepřišlo. Existují dvě verze, jedna s Ladislavem Smoljakem jako Komenským, druhá se Zdenkem Svěrákem, oba mají určitě něco do sebe, možná z nostalgické vzpomínky bych doporučoval Smoljakovu verzi. České nebe je opravdu tečka jak má být - tam je totiž všechno, co by správný čech měl pochopit a znát.... i Jára Cimrman. . . (12.01.2011)

Cimrmanovská derniéra nenaplnila to známe "na konci bič plieska". Napriek tomu že obsahuje väčšinu atribútov z ich predchádzajúcich hier, kvalitnými dialógmi počnúc, osobitným pohľadom na úlohu osobností v českých dejinách končiac. Možno sa už prejavila autorská únava, možno existujú aj iné príčiny, ale České nebe som si rád pozrel, občas som sa aj zasmial, oprášil som si vedomosti z českých dejín a tým to aj skončilo. České nebe je skôr štandardom autorského dua, než ich brilantným kúskom. (04.10.2014)

"A v čem vyniká ten Cimrman? - Ve všem! - A kdo to říká? - On!" České nebe asi nikdy nebude největším klenotem z dílny Svěrák - Cimrman - Smoljak, ale každý fanda DJC si musí náležitě užít objevy přednášejících i mudrování nebeské komise. Samozřejmě je mi trochu líto, že se mezi tradiční genialitu tvůrců tentokrát zatoulala netradiční špetka trapnosti ve složení slávista, Podmáslí a Krychle, ale celkové vyznění tohoto kusu ode mne neobjektivně dostává ohodnocení čtyři hvězdy a tři cípy k tomu. Takže jako vždy za pět a neřešme to. (06.01.2016)

Jako by volný kšaft tedy pokračování Blaníku. Inteligentní humor manufaktury Svěrák Smoljak. Brukner se zhostil role Václava se ctí. Weigel má fóbii ze sirek, bodejť ne, hraje Jana Husa. Svěrák v roli učitele národů( je to učitel i fakultou). Přednáška vás nenásilně připraví na problémy nebeské komise. Někteří nebeští poslanci do komise nepatří, mají totiž Rakouské či Německé nebe. Byl jsem z toho Kšaft, tedy vlastně štajf!!!! Možná jednou budu v nebi, nevím, ale nebudu snad v Německém, po matce jsem spíše Bavorák, bez praotce Čecha, tedy Hraběty tam moc sranda asi nebude... (02.12.2010)