Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (285)
Média možná vynášela poslední sebereflexivní cimrmanovskou hru do nebes, z úcty k obdivuhodným divadelním výkonům "českých Monty Pythonů", ale po včerejším zkouknutí více než rok starého přenosu na DVD, musím konstatovat, že jde o jeden z jejich slabších kousků. Ano, je určen vzdělanějšímu divákovi, obsahuje ohlédnutí za veškerou dramatickou tvorbou i mimo smoljakovsko-svěrákovské hranice, ale chybí moment překvapení, nosnější zápletka a vtip. Nestačí mi, že si Komenský po boku Husa a Václava zacvičí s Tyršem. Rozhodně ne jen to. ()
Mechanické, bez jiskry. Přednáška je skutečně školskou přednáškou, ve které nám cimrmanovští pedagogové poreferují o rukopisech, Radeckém a tak podobně. Kdeže jsou časy soupeření vozů A a vozů B, liptákovských objevů a živých obrazů, přednáška v Českém nebi je spíše korektně decentní pokus o zábavnou výuku. Ani s hrou to není lepší - vtipy jsou povětšinou suše školské (Kostka - Krychle a vůbec všechny ty perunovské ne-znalosti) a celé to připomíná nedělní besídku učitelů vesnického gymnázia. Jako kdyby Svěrákovi svazoval při psaní ruce jeho mediální obraz, neboť v TV je neustále prezentován jako "ten nejmoudřejší z Čechů" (moudrost národa, když použiji optiku hry). Jsem možná remcal (vzhledem k hodnocení ostatních), ale pokud toto má být ten laskavý český humor, tak se nějak nemohu smát. ()
České nebe jsem viděl nejdříve naživo v divadle ve "Svěrákově" a později doma na dvd ve "Smoljakově" verzi. Je to krásná oslava českého vlastenectví a velikánů naší země. Ale je fakt, že kvalita humoru je ve srovnání s jinými hrami o poznání slabší a občas krkolomná (těch narážek na Husa bylo přecejenom moc). Proto "jen" ty 4*, jinak sem se solidně bavil. "To tady nikomu nevadilo, že s jednou měl svatbu a s druhou pět dětí?" - "Byla to její sestra, takže to zůstalo v rodině." ()
Cimrmanofil nejsem, styl humoru mi sedí. Je inteligentní a je třeba dosáhnout určitého vzdělání k tomu, aby bylo možné ty věci chápat. A i tak jsem jistě nepochopil vše. Literatura mě nikdy nebavila. Na můj vkus, tam te směšných věcí nebylo tolik a některé z nich byly hodně hodně hodně laciné. Bedřich Podmáslí, to je vtip ze druhé třídy... Ale jo, je to možná trošku epitaf Smoljaka, jakási tečka za slavnou érou jednoho slavného člověka o kterém se ve školách nikdy nehovoří. ()
Moje první celistvé setkání s Cimrmanem nedopadlo úplně nejlépe. Mrzelo mě, že Svěráka jsem viděla jenom v semináři, pouze u jeho přednášky jsem se zasmála, zbytek mě spíše obtěžoval. Samotná hra začala výborně, některé hlášky neměly chybu ("Ne, jen se na mě šklebí a posměšně chrastí sirkama!"), jiné zaváněly trapností. Asi to s Cimrmany ještě zkusím, ale nadšená zatím nejsem. ()
Galerie (10)
Photo © Originální Videojournal
Zajímavosti (18)
- Ve hře původně vůbec nebyla postava Maršála Radeckého. Do hry se dostal díky tomu, že hra by bez něj byla o dost. kratší. „Ono v té hře není moc sporů při tom hlasování, takže vlastně skoro všichni se vším souhlasí. No a jednou nám ta hra skončila, tak jsme tam přidali tu pasáž s Radeckým, aby ta hra byla delší a aby tam byl záporák,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- První stránka hry České nebe se dostala na papír 21. listopadu 2006. Takto na její psaní vzpomínal Ladislav Smoljak: „Dneska jsme prvně sedli se Zdeňkem ke stroji a napsali stránku a půl. Docela jsme se nasmáli. Což ještě nic neznamená. Shodli jsme se na názvu České nebe. Zdeněk usedal se mnou k psaní s pochybností, zda to téma vydrží na celou jednoaktovou hru. Já tomu dost věřím.“ (mnaucz)
- Hra má dohromady 8 postav a dohromady je potřeba 16 herců. V pořadu Českého rozhlasu „Půlstoletí s Cimrmanem“ Ladislav Smoljak uvedl, že v době, kdy dávali dohromady obsazení, neměli k dispozici 16 herců. A tak byli povoláni kulisáci Michal Weigel, který již několik malých rolích měl, a Zdeněk Škrdlant, který do té doby pouze pracoval jako kulisák. Ladislav Smoljak vzpomíná, že jim dlouho trvalo, než se jim podařilo trefit do rytmu: „Zatímco my jsme to už uměli, tak oni v tom stále tápali, ale občas se jim to povedlo.“ (TomasSlach)
Reklama