České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft

Moje první celistvé setkání s Cimrmanem nedopadlo úplně nejlépe. Mrzelo mě, že Svěráka jsem viděla jenom v semináři, pouze u jeho přednášky jsem se zasmála, zbytek mě spíše obtěžoval. Samotná hra začala výborně, některé hlášky neměly chybu ("Ne, jen se na mě šklebí a posměšně chrastí sirkama!"), jiné zaváněly trapností. Asi to s Cimrmany ještě zkusím, ale nadšená zatím nejsem. (01.01.2012)

Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. (19.12.2010)

Africe jsem dal čtyři hvězdy, České nebe je o polovinu jedné slabší. S radostí sice říkám, že pánům Cimrmanovcům to pořád ještě jde (v jednom případě šlo), ovšem zároveň jim i dost chybí. Seminář je možná až příliš poučný, ale fakta i "fakta" nám badatelé předkládají poutavou formou (moje nejoblíbenější je "Generál Laudon jel v noci skrz vesnici... Ve své bílé čepici...") a chovají se příjemně umírněně. Hra pak má až mystický nádech a nutno říct, že mistr Cimrman v ní rozechvěl vlastenecké struny opravdu dobře. Škoda laciných vtipů (Bedřich Podmáslí, Stanislav Krychle Neumann) a hluchých (nebo spíše nahluchlých) míst, z nichž většinu má na svědomí Praotec Čech. Pocit dokonalosti se na rozdíl od Záskoku, Lijavce nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy prostě nedostavil. Stejně to je ale důstojné zakončení.__P.S. Chválím všechny, kteří spolupracovali na vydání DVD. Dvě verze hry jsou opravdu luxus a bonusový Záskok v Národním divadle mě neskutečně potěšil. (15.12.2010)

Média možná vynášela poslední sebereflexivní cimrmanovskou hru do nebes, z úcty k obdivuhodným divadelním výkonům "českých Monty Pythonů", ale po včerejším zkouknutí více než rok starého přenosu na DVD, musím konstatovat, že jde o jeden z jejich slabších kousků. Ano, je určen vzdělanějšímu divákovi, obsahuje ohlédnutí za veškerou dramatickou tvorbou i mimo smoljakovsko-svěrákovské hranice, ale chybí moment překvapení, nosnější zápletka a vtip. Nestačí mi, že si Komenský po boku Husa a Václava zacvičí s Tyršem. Rozhodně ne jen to. (02.04.2011)

Kdybych psal komentář před rokem a půl, tak bych napsal "poslední cimrmanovská hra?", ale vzhledem k tomu, že Ladislav Smoljak už v českém nebi nepochybně je, tak ten otazník není potřeba. Upřímně doufám, že vzhledem k jeho památce tohle bude poslední Cimrman a pan Svěrák se nepokusí napsat nic sám nebo s někým jiným. I když ho považuju za skvělého scenáristu, už by to nebylo ono. Ale věřím, že on, člověk velkého intelektu, to nepochybně ví. _______ Jeden z mála Cimrmanů, u kterých můžu hodnotit naprosto stejně jak seminář, tak samotnou hru. Oba (takže i film) ode mě dostane 80 %. Chvíli jsem přemýšlel i o vyšším hodnocení, ale to by nebylo fér vůči opravdu geniálním hrám, při kterých jsem se opravdu a dlouho smál. Zde to taky nebylo špatné, především vtipy o ohni a Husovi byly skvělé, ale něco mi tam chybělo. Navíc, ty pěvecké scény mě nebraly, stejně jako scény se sokolským cvičením. Takže, abych to nějak uzavřel, tohle je důstojný kšaft, který sice nedosahuje geniality ostatních her, ale to mi nevadí. A nedá mi, musím to napsat - sbohem, pane Smoljaku, je mi líto, že jsme vás ztratili a doufám, že se teď s Janem Husem, svatým Václavem i s tím praotcem Čechem v českém nebi pořádně smějete. (05.10.2011)