O bozích a lidech

Reziser Xavier Beauvois rozhodne nema na vysiny povedzme Truffauta, nehovoriac uz nedajboze o Bergmanovi. To sa na filme plne podpisuje. Prazdne tliachanie o univerzalnych hodnotach, pri ktorom sa xmrti ufilozofujem nad kazdou vetou, ktory predniesol kadejaky mental a psychopat. Toto na filmoch otvorene nenavidim + absenciu vyraznejsej dejovej linie. 20 % (05.11.2013)

Tak nevím. V jednu chvíli film příšerně nudí a v té druhé, i když se zdánlivě nic nemění, působí nesmírně uklidňujícím dojmem a vyzařuje z něj to nejpomenovatelné "něco". Upřímně řečeno vůbec nevím, jaké k tomu zaujmout stanovisko. Jasno mám akorát v tom, že pokud Beauvois zamýšlel složit hold zavražděným trapistům, podařilo se mu to dokonale a jsem přesvědčen, že pro křesťanskou komunitu se jedná o dost zásadní snímek. Každopádně já stále tápám, takže volím zlatou střední cestu. 50% (18.08.2017)

Rozhodne-li se člověk pro nějaký závazek, ví proč. Rozhodne-li se být příslušníkem minority uprostřed společnosti, jež smýšlí jinak, ví proč. Ostatek si musí vyřešit sám se sebou, případně s tím, co (nebo kdo) jej přesahuje.------------- Čili: Snaha fimařů veliká; křeč rovněž. Rozhodnutí znamená rozhodnutí. A film je film.-------- Ostatně Des hommes et des dieux není (imho) meditativní, leč především utvrzující počin (nikoli v negativním smyslu). Víte, co uvidíte a proč. Osobně mi takový diskurz nestačí, nicméně zcela chápu nadšené komentáře a vysoká hodnocení. P.S. Z úcty k mrtvým by se slušelo přidat třetí hvězdičku. Neudělám to. Protože doufám, že Xavier Beauvois není vyděrač. (08.02.2013)

Meditatívny? Duchovný? Filozofický? Čítam si komentáre a nestačím žasnúť. Zbožňujem duchovné filmy, ale o tomto spojení mám ja trochu iné predstavy. Film, ktorý mi nedovolil dotknúť sa postáv, film, ktorý postráda hĺbku a ktorý je vyprahnutejší než saharská púšť. Beauvois sa tak úporne snažil o vznešené artové umenie, že úplne pritom zabudol na to, že takáto dráma potrebuje najmä silný príbeh a psychologické vypiplanie postáv, no tu absentujú základné filmové postupy. Malickove obrazy o vnútornej opustenosti (Nový svet) alebo len Croweova ruka spočívajúca na obilnom poli (Gladiátor) pre mňa predstavujú duchovnejšie, emocionálnejšie zážitky než tento rádoby náboženský film. A to, že nás núti snáď každých 10 minút pretrpieť mníšske biblické ódy, z neho ešte hlboké existenciálne dielo nerobí. (26.05.2012)

Očividně klenot mezi klasickou současnou francouzskou festivalovou produkcí. Pečlivá gradace situace, perfektní niterné herectví a množství opravdu silných emocionálních scén vyplněných krásnými chorály a všudypřítomnými pochybami v životě mnicha postaveného do válečné situace. Nečekejte akci ani historické souvislosti, ale silně citový a hlavně neprvoplánový zážitek. (28.11.2010)