O bozích a lidech

Veľmi hlboký a silný náboženský film, ktorý však dokáže vstrebať aj nekresťansky založený divák. Vynikajúco vykreslené spolunažívanie mníchov a moslimov a ich vzájomnej výpomoci, skvelý herci a výborné spracovanie s ohľadom na fakty a realitu skutočného života v kláštore bez zbytočného prikrášľovania. Dej plynie trochu pomalšie a smerom ku koncu sa prehlbuje filozofia a odkaz snímku, čo by mohlo určitému divákovi vadiť, ale mne nie. Jeden z najlepších duchovných filmov za posledné roky. (18.09.2013)

Výborný film o mnišské komunitě v Alžírsku v době propukajících teroristických akcí islamistů. Představuje hluboké podobenství života křesťanských hodnot víry, naděje a lásky ve světě islámu. Přestože je zde křesťanství cizí či nepatřičné, vztah místních s mnichy je oboustranně přátelský, naplňující a přínosný. Dokud se neobjeví náboženský fanatismus ničící vše okolo sebe a burcující podobný fanatismus ze strany vlády. Takový fanatismus nemá základní víru v člověka obsaženou v každém náboženství, bez které není možné soužití lidí, láska k lidem, ani dialog lidí vyznávající jiné názory a hodnoty. Jak se vyrovnat s tímto setkáním, se světem bez pozitivního vztahu ke všemu lidskému? Je možné v takovém světě dále žít se svojí odlišnou vírou, nadějí a láskou? Nebo je lepší zvolit útěk do bezpečí a opustit vše a všechny blízké? (04.01.2014)

Náboženský film, který ale není primárně o tom, že by měl člověk věřit, ale je o tom, jak to může dopadnout, když se dvě víry střetnou. Jako kdyby zde nebyla možnost toho, aby jedna vyhrála, ale ono přece nejde o víru, ale o to, jak se lidé chovají. Někteří dovedou odpouštět, jiní ne. Ani tak mě ale film nedokázal zasáhnout, jak jsem doufal. (12.04.2016)

Meditatívny? Duchovný? Filozofický? Čítam si komentáre a nestačím žasnúť. Zbožňujem duchovné filmy, ale o tomto spojení mám ja trochu iné predstavy. Film, ktorý mi nedovolil dotknúť sa postáv, film, ktorý postráda hĺbku a ktorý je vyprahnutejší než saharská púšť. Beauvois sa tak úporne snažil o vznešené artové umenie, že úplne pritom zabudol na to, že takáto dráma potrebuje najmä silný príbeh a psychologické vypiplanie postáv, no tu absentujú základné filmové postupy. Malickove obrazy o vnútornej opustenosti (Nový svet) alebo len Croweova ruka spočívajúca na obilnom poli (Gladiátor) pre mňa predstavujú duchovnejšie, emocionálnejšie zážitky než tento rádoby náboženský film. A to, že nás núti snáď každých 10 minút pretrpieť mníšske biblické ódy, z neho ešte hlboké existenciálne dielo nerobí. (26.05.2012)

Duchovný zážitok. Obzvlášť vrcholná scéna bez slov, iba s Čajkovského hudbou. Je to scéna prijatia reality a zároveň krásna ukážka lásky a spolupatričnosti v rehoľnom spoločenstve. Presvedčivý dotyk Pravdy. Odovzdanosť, nádej, prijatie smrti a jasné zažiarenie zmyslu života. Hudba z Labutieho jazera mi v podvedomí nechtiac vyvolala spomienku na film Čierna labuť s Natalie Portman v hlavnej úlohe. Ale ako sa dá porovnať neporovnateľné?! Hudba tá istá, pocity totálne rozdielne!! (28.12.2011)