Pilíře Země

Trautenberg sice mojí oblíbenou pohádkovou postavou není, i tak jsem si ale Pillars of the Earth celkem užila. Teda, užila... ano, nadchla mě krásná výprava, solidní herecké výkony (některé dokonce skvělé, ovšem jeden krajně ubohý, a sice trapka Ellen), teorie stavby katedrál a intriky kam se podíváš. Potíž je v tom, že tohle všechno vystačí tak maximálně na první dva-tři díly, postupně ale neustále se opakující schéma začně trochu otravovat. Kladné postavy jsou tupé, až to bolí, zatímco záporáci mají fištróna jak Richelieu, a navzdory těmhle dvěma skutečnostem nakonec zvítězí, a to ještě tak předvídatelně, že to až nasere. Zdá se mi, že autor si nebyl tak úplně jistý, jestli chce příběh pojmout drsně ve stylu seriálů HBO (sexu, násilí a zvrhlosti se tu najde celkem dost), nebo spíš jako dobrodružnou pohádku, ve které je zlo po zásluze potrestáno a všichni žijí šťastně až do smrti. Přirovnání k poslednímu Hoodovi fakt není nijak přestřelené, ale spíš ve smyslu záporném - poslední Hood stál totiž docela za houby... (08.12.2010)

Zdaleka ne tak dokonalé jako Řím. Na druhou stranu byl Řím také o něčem jinem a z jiné doby. S vykresleném postav se poměrně spěchá, což je výsledek klasického kopírování knih. Co ale ztrácejí Pilíře na Římu, tak si vynahrazují opulentními záběry na hrady a stavby, efekty a skvlým úvodem, který krásně připraví na středověkou podívanou. Rozhodně stojí za vidění, přestože se z toho klasika pravděpodobně nevyklube. (30.09.2010)

Telenoveloidní pohádka s historickým nádechem. 1) Kouká se na to pěkně. Příjemně vyhlížející herci i herky, pěkné výkony, pořád se něco děje a katedrála úspěšně roste. Pár historických anachronismů (typ klenby, zlaté mince, tituly) dojem nekazí. Už už to vypadalo na čtyři hvězdičky, ale zkazil to konec, který vypadá, jako by ho točil Barrandov v roce 1951. 2) Zaujal mě svým hereckým projevem 68letý Ian McShane (zloradný biskup Waleran Bigod) a dále pak pěkní 28letý Eddie Redmayne (Jack), 27letý David Oakes (rytíř William Hamleigh) a 29letý Liam Garrigan (stavitelův syn Alfred). (13.08.2015)

Že se tam všechno, ale fakt snad úplně všechno točí jen kolem boha, to bych přežil s ohledem na to, že tenkrát věřil snad každej (takže spolu klidně všichni mohli dělat). Nemůžu to teda kritizovat podle mojeho striktně ateistického vnímání světa, kterej říká, že kdo věří, musí být asi úplně blbej. Bohužel většina postav mi tady přijde taky docela blbá a já za to nemužu - prostě to už v sobě mám nějak zakořeněny. Intriky bych aji docela pobral, zmatek v postavách jsem nezaznamenal, ale co mi hlodalo hlavou - je to podle pravdy nebo ne? Došel jsem k závěru, že asi ne a že jenom někdo využil stavby katedrály k tomu, aby kolem toho omotal příběh podbarvenej krví, láskou a nudnejma středověkejma klišéma. Pravda, někdy to mělo jakž takž šťávu, ale nelíbilo se mi laciné televizní zpracování, které se vyhýbalo detailním zobrazením zabíjení, velkým válečným střetům, dobrým hercům a čemukoliv, co by sežralo moc z rozpočtu. Stavba katedrály bylo asi to jediny, co měli tvůrci docela zmákly. Ale jinak bych se pomalu bál, že když tam přijdu, tak na mě spadne strop, když vidím, jací umělci bez zkušeností to tenkrát stavěli... (13.02.2017)

Knihu jsem četl, včetně volného pokračování "Na věky věků". Obě jsem přečetl jedním dechem. Byl jsem tedy zvědav, jak se podařilo tak obsáhlé románové historické dílo zfilmovat. Mohu zde vyjádřit pouze obdiv a úctu k celému filmovému štábu včetně Kena Folletta, autora románu i filmového scénáře. Nemohu ale bohužel přidělit maximální počet hodnotících hvězdiček. Vede mě k tomu fakt, že kniha samotná obsahuje velké množství postav, které čtenář poznává a zafixovává si je do své paměti postupně a pozvolna. Takže před léty, kdy jsem se začetl do knihy, v ději jsem se neztrácel. Od doby, kdy jsem knihu četl uplynulo několik let a mě se těmi léty postupně vytratily z paměti jednotlivé postavy. Když jsem založil do přehrávače první část filmu, měl jsem dost velké problémy zorientovat se v ději a postavách pro rychlý spád děje. Kniha mi dávala času více. Filmový děj, přestože (nebo možná právě proto, že ... ) se filmový scénář maximálně snaží o dokonalé zrcadlení děje psaného románu ubíhá rychlostí střely a divák, zvlášť když knihu nečetl, bude mít pravděpodobně problém s rozpoznáváním, zapamatováním mnoha stále nových postav, vyhodnocením a spojováním střípků jednotlivých dějů filmu. Já osobně, přestože jsem knihu četl, jsem tento problém měl. Dominantní postavou románu (i volného pokračování) je postava Toma stavitele. Bylo by mi přijatelnějším, kdyby příběh Toma stavitele byl touto postavou nejenom vyjádřen pouze obrazem, ale divákovi byla nabídnuta také forma doprovodného vyprávění, kdy by Tom stavitel některé obrazové scény a nové postavy přiblížil divákovi v určitých složitějších fázích filmu slovním doprovodným komentářem, např. formou mluvených vzpomínek. (13.11.2011)