Medianeras

Film jsem chtěla hodnotit o hvězdičku níž, ale závěrečný song Ain't no mountain high enough mě rozesmál, uvedl do nostalgie a já byla k filmu schovívavá. Medianeras je krásně natočený snímek, velmi něžný, plný originální animace a stylistických prvků, plus klade důraz na jemné a úsměvné detaily. Jenže se mě to ani tak nedotklo. Měla jsem pocit, že vše, čím je film vyjímečný a na festivalu adorovaný, jsem už někde viděla a to v lepší verzi. Hlavní téma stísněnosti ve velkoměstě, uzavřenosti v prostoru, náhrady vnějšího světa za vnitřní, pro mě bylo zobrazeno příliš povrchně. Film nejde ke kořenům samotné podstaty osamělosti a v důsledku toho, jsem se nemohla do situací postav vcítit a spolu s nimi je prožívat. Dalším mínusem bylo neustálé čekání, od kterého mě stále něco zdržovalo a ani to nestálo za pozornost. Když už jsem se nakonec dočkala, můj zájem o téma byl v nenávratnu pryč. Medianeras je pro mě jako komunikace po internetu-plytká a odosobněná. (06.07.2011)

Proč jenom mainstream produkuje tolik strašných sraček a spousta parádních filmů zůstává zapomenuto někde v zákulisí? Medianeras je přesně tím typem filmu, který zná málokdo, ale který může člověku dát víc než deset průměrných filmů dohromady. Podobně jako u Nedotknutelných, Velké ryby apod. mi bylo po skončení prostě dobře. 100% (25.02.2017)

Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. (08.11.2012)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)

Žijeme namačkaní na sobě a stejně jsme sami.----"Vím, že jsem jediný člověk ztracený mezi miliony dalších."---- Tenhle film se podle mě povedl. Všechno působí upřímně, obyčejně lidsky. Trochu mi to tím způsobem jakým divák nakoukne do života postav připomnělo Amélii. Možná to chce mít na film správnou náladu, ale přišlo mi, že to ten problém izolovanosti je vystižený tak, že by to snad obrazněji vystihnout nešlo. Určitě se dá najít spousta námětů k zamyšlení, pokud máte chuť a čas, nebo se na to dá dívat jen na odreagování...---"Tohle je popatnácté, co jsem se zapsal na plavání a popatnácté, co nejdu. Miluju plavání, ale nesnáším všechno předtím a potom. Nesnáším sprchování před a po.Nesnáším svlékání a oblékání, sušení vlasů v zimě, mokrej ručník v tašce, mokrý plavky, mokrý žabky, nesnáším smrad chlóru......."---- > (16.12.2015)