Medianeras

Amelie z Buenos Aires v nízkorozpočtovém kabátku. Skvělá expozice natočená coby filmový esej o (ne)funkčnosti urbanismu se pomalu prolíná do ryze postmoderně zpracovaného romantického příběhu, z prologu se stává jedno z filosofujících intermezz, forma zvláštně doplňuje obsah, Buenos Aires prorůstá s vypravěčem, hlavními hrdiny, velkoměsto žije a dýchá. Režisér Gustavo Taretto natočil film o specifiku současné doby - osamění uprostřed megapole. Zvláštní civilizační paradox. Jedna z podob lásky ve 21. století. Obehrané romantické schéma ozvláštnil pootočením rastru (osudovost determinující budoucí vztah) a originální hravou formou. Patrně nejvíce se o to zasloužil střihač, střihová skladba je téměř experimentálně pojatá, střih motivovaný hudbou či ruchy, střihové sekvence statických záběrů, proti tomu zase videoklipový střih i estetika, s čímž souvisí i ryze postmoderní synkretické míšení odkazů a vlivů (symbolizované povoláními obou hlavních protagonistů - IT a architektura) - videoklipy, svět počítačových her, prostředí chatu a sociálních sítí, knižní ilustrace, vliv reklamy a desingu, stejně jako filmy Woodyho Allena, k tomu připočtěme místy opravdu nádhernou kameru odkazující k moderní fotografii architektury (pracuje se ponejvíce s velkými celky a občasnými detaily) a specifického odrazu velkoměstského prostředí. Filmu dominuje opravdu výrazná vizuální stránka. Zajímavé z hlediska urbanistického rastru je formální členění na kapitoly opisující cyklus střídání ročních období v přírodě (podzim - zima - jaro), metaforicky odkazující k fázím lidského života. Tvůrci použili motiv hry a častou nadsázku i vtip (Když si oba budoucí partneři nechají vybourat nové okno, náhoda je umístí na vnější boční zdi do kontextu reklam na zdech vymalovaných, ona na konci obrovitánské šipky, on v mužských slipech nějakého sexy modelu atd.). Postmoderní prvek hry je zakomponován i do samé struktury příběhu - hledání postavičky v dětské obrázkové knize je zdárně zakončeno až v realitě na samém konci snímku. Mile romantický moment, který je ovšem zároveň i Achillovou patou, ona žánrová schématika naznačuje poučenému divákovi, že tohle je JENOM filmová iluze (když navíc celý zbytek filmu popisuje zcela protichůdnou zkušenost). Mírně existenciální film o odcizení dnešního světa, o vyprázdněnosti našich životů, o ztrátě smyslu života, o žití coby přežívání, o životě bez cíle, o rezignaci, o míjení se, uzavírání, anonymitě, o samotě v davu... (22.04.2014)

WHERE IS WALLY? O tom, ako nám internet priblížil svet, ale vzdialil život. O tom, ako nás unavuje zdravý životný štýl (chodíme plávať len preto, aby sme si počítali bazény a nie pre čistú radosť). O "až" budhistickej vlastnosti - tzv. náladovom termostate - nastaviť sa tak, aby veselý deň nebol až tak veselý a smutný až tak smutný. O rane kladivom do hlavy, o ďalšom rovitrole. O Woodym, o námorníckom tričku. Pre tých, čo nepochopili pointu (a že nás bolo): opýtajte sa v záverečnej scéne WHERE IS WALLY? LÁSKA. (07.07.2011)

Originální a svěží jednohubka, které postupně dochází dech - z metaforického pohledu na Buenos Aires a jeho architekturu, vystihující moderní existenciální otázky velkoměstského života jsem byl u vytržení a naprosto nadšen, z následujících obrazových montáží mile překvapen s občasným pomyšlením na Amélii, hlavní hrdinové a jejich slabůstky působily sympaticky, ale nakonec si pro sebe ukradly příliš času. Jakmile přijde na milostná zakopávání, dostává se režisér na nejistější půdu, když pak se konečně naskytne možnost rozvíjet dále vztah dvou výjimečných jedinců, jednoduše zacouvá a film poeticky utne. Nakonec tedy film zaujme nápaditými a pestrými intermezzy, než o berlích kulhajícím příběhem. (08.07.2011)

Líbilo se mi to, sic nečekaně, ale přece. Hlavní dvojice kompař a figurínomrdka byli sympaťáci a přál jsem jim, aby se našli. Udělané to bylo hezky a bavily mě i ty narážky na odcizenost světa atd. Proto mi ten konec přišel malinko wtf, ale dobrý. Čekal jsem totiž nějaké intelektuální peklo a dostal docela přijemnej, malinko netradiční romantickej film. (21.07.2012)

MFF KV 2011. Pěkný a milý filmeček o dvou pěkných a (rozto)milých mladých lidech, žijících osaměle a stísněně jako v konzervách v přeplněném velkoměstě, Argentinské metropoli Buenos Aires. Ajťák a designérka, se svými fobiemi, se svými malými živůtky, snažící se přežít a najít spřízněnou duši. Sonda do životů dvou obyčejných lidí, na kterou se příjemně kouká, u které se sem tam usmějete, která má sem tam hluchá místa, ale i sem tam zajímavé nápady, spoustu detailů, které vám mnohdy připomínají něco z vás. Sympatičtí hrdinové, bojující a zažívající hořkost i drobné radosti, kterým snad budete přát, aby nalezli své štěstí. Filmeček doporučuji na večer, tak po 22. hodině, kdy se vám ještě nechce spát a máte rozjímavou náladu. 3.5/5. (06.07.2011)