Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak nějak nemám rád lifestylové časopisy, jejichž vyphotoshopované obálky vnadí na umělé štěstí, a tak když se v první půlce filmu titulní Hektor snaží najít smysl života a vycestuje k tomu do standartního Tibetu a divoké Afriky, málem jsem se u toho uzíval. V jedné konkrétní scéně filmu, ale jakoby tvůrci mávli kouzelnou hůlkou, se to celé v čele se Simonem Peggem zcivilní (sakra, on je ale dobrej herec), a dostane to ten správný šmrnc i s jistou dávkou přidané hodnoty. (11.10.2016)

Hektorova cesta aneb hledání štěstí je přesně ten typ filmu, který mi zatraceně sedí a který jsem si i očekávaně patřičně užil. Jde o takovou milou, oddychovou, zároveň ale i poměrně emočně působivou podívanou, o jejímž ději prakticky vše prozrazuje už její samotný název. V životě krapet ztracená a přidušená postava Simona Pegga, pro kterého šlo jinak o na tělo ušitou roli, ve které byl naprosto perfektní a přesvědčivý, se rozhodne odjet do světa a hledat tam smysl a podstatu štěstí a zároveň i sebe samého. O víc zde vlastně ani nejde, nicméně i to stačí k opravdu příjemné a podmanivé zábavě, která dokáže diváka vtáhnout, zaujmout, pobavit a ve výsledku ho určitě přinutí i zamyslet se nad svým vlastním životem, neboť film disponuje i opravdu krásnými, ale především pravdivými moudry, a to jak o lásce, štěstí, tak mezilidských vztazích a působivost tohoto snímku to jednoduše děla vážně silným zážitkem. Žánrově se pak jedná o takové odlehčenější romantické drama, které funguje ve všech třech ohledech skutečně výrazně, stejně tak jako veškeré postavy, ztvárněné mnoha známými a výtečnými herci, a musím zopakovat, závěr je pak emočně docela fajn, prostě Simonu Peggovi se nedá nic jiného, než upřímně fandit. Na tento film musí být nicméně divák ale každopádně naladěn a určitě není určený úplně pro všechny, já si ho ale užil a moc se mi to celé, především kvůli celkové myšlence a vyznění, líbilo. (01.05.2020)

Vyčerpat zajímavé a vtipné nápady během dvaceti minut, tomu se říká umění. Pak už zbyl jen deník a skype. A Chelsom to dokázal! A co si má nebohý divák počít dalších sto minut, to už pána režiséra a scénáristu v jedné osobě jaksi nezajímalo. No nic. Diváka navnadíme a pak už si při tripu našeho ňoumy bude muset vystačit s pořádnou řádkou klišé, občasného kýče a hlavně spoustou vaty (místy cukrové). A přitom opravdu věřím, že předloha Francouze Lelorda je zábavná, musí být zábavná. Téma zážitků psychiatrů je nevyčerpatelné. Opravdu velká škoda, že to do filmové podoby nepřevedli samotní Francouzi. Francouzská stopa tu tak je pouze díky nevyužitém Jeanu Reno jehohož role je ... nudná. Jedinou skutečně vtipnou postavou je Pikeová (v začátku) a dobře zahraná ta od Colletteové. Pegg je nudný až otravný aneb jak ňouma z zodpovědnosti přišel a hlavní ponaučení - naučil se vázat kravatu. Chjo. Velké zklamání a to jsem se tak těšil. (02.03.2015)

Ty body jsou hlavně za Simona Pegga, kterého mám prostě rád. Sedí mi v každé roli a v každé roli je dobrý. Navíc tady je humorný i nostalgický, což mu prostě jde. Ale ten příběh je jen takovým odvarem snímků jako "Forrest Gump" nebo "Walter Mitty a jeho tajný život". Ten příběh by mohl být zajímavý, kdyby nebyl tak malý a prostě jen o hledání štěstí. Rosamund Pike jsem asi neměl vidět ve "Zmizelé", protože ji pořád vidím jako pořádně šílenou. (31.01.2015)

Je to taky klasicky film o chlapíkovi, ktory ma vsetko, ale nie je stastny. A musi precestovat cely svet, aby pochopil, ze mal vsetko, co k stastiu potrebuje. A samozrejme to najhlavnejsie je laska. Šokojuca pointa. Normalne mi bolo z toho na zvracanie. Bohuzial cesta za tymto poznanim nie je poprekladana mnozstvom vtipnych epizodiek ale prave tymi najnaivnejsimi klisoidnymi epizodkami s poučkami jak pre mentalne zaostalych ludi. Dokonca aj epizodka s mojim oblubencom Jeanom Renom mi liezla na nervy. (08.02.2015)