Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Hektor je muž středního věku, který má svůj život naprosto nalinkovaný. Má dobrou práci, krásný byt, nádhernou přítelkyni, ale má pocit, že mu stále něco chybí, a tak se vydá na cestu svého života. Klasické schéma podobných filmů. Dobře situovaný člověk se rozhodně vše změnit a vydá se na dalekou cestu plnou situací, do kterých by se jen tak normálně nedostal. Nemůžu se ubránit pocitu, že už jsme to všechno ale viděli někde jinde a lépe. Například Tajemný život Waltera Mittyho mi vyvstal hned na mysl. I zde můžeme nalézt spoustu menších známých cameí a životních mouder, ale nic, co by vybočovalo z průměru. Jinak se jedná o příjemný feel-good film. (18.12.2018)

Hektorova cesta aneb hledání štěstí je přesně ten typ filmu, který mi zatraceně sedí a který jsem si i očekávaně patřičně užil. Jde o takovou milou, oddychovou, zároveň ale i poměrně emočně působivou podívanou, o jejímž ději prakticky vše prozrazuje už její samotný název. V životě krapet ztracená a přidušená postava Simona Pegga, pro kterého šlo jinak o na tělo ušitou roli, ve které byl naprosto perfektní a přesvědčivý, se rozhodne odjet do světa a hledat tam smysl a podstatu štěstí a zároveň i sebe samého. O víc zde vlastně ani nejde, nicméně i to stačí k opravdu příjemné a podmanivé zábavě, která dokáže diváka vtáhnout, zaujmout, pobavit a ve výsledku ho určitě přinutí i zamyslet se nad svým vlastním životem, neboť film disponuje i opravdu krásnými, ale především pravdivými moudry, a to jak o lásce, štěstí, tak mezilidských vztazích a působivost tohoto snímku to jednoduše děla vážně silným zážitkem. Žánrově se pak jedná o takové odlehčenější romantické drama, které funguje ve všech třech ohledech skutečně výrazně, stejně tak jako veškeré postavy, ztvárněné mnoha známými a výtečnými herci, a musím zopakovat, závěr je pak emočně docela fajn, prostě Simonu Peggovi se nedá nic jiného, než upřímně fandit. Na tento film musí být nicméně divák ale každopádně naladěn a určitě není určený úplně pro všechny, já si ho ale užil a moc se mi to celé, především kvůli celkové myšlence a vyznění, líbilo. (01.05.2020)

Ty body jsou hlavně za Simona Pegga, kterého mám prostě rád. Sedí mi v každé roli a v každé roli je dobrý. Navíc tady je humorný i nostalgický, což mu prostě jde. Ale ten příběh je jen takovým odvarem snímků jako "Forrest Gump" nebo "Walter Mitty a jeho tajný život". Ten příběh by mohl být zajímavý, kdyby nebyl tak malý a prostě jen o hledání štěstí. Rosamund Pike jsem asi neměl vidět ve "Zmizelé", protože ji pořád vidím jako pořádně šílenou. (31.01.2015)

Výplach mozků a příkladná ukázka manipulace médii. Simon Pegg se mohl více rozvášnit s nápady a konec mohl být trapně jednoduchý a tuctový a bylo by to asi lepší. Mně ale zrovna to kázání o tom, co je správná cesta, nevadí. To ať si každý přebere podle svého. Já měl problém s nudnýma pasážema a délkou filmu. Fakt si dám raději znovu dobrodružnějšího a hollywoodštějšího Waltera Mittyho. (07.04.2015)

„VŠICHNI MÁME POVINNOST BÝT ŠŤASTNÍ…“ /// O tom, jak psychiatr Hector vyrazil do světa hledat (studovat) štěstí. Štěstí? Co je štěstí?...To u nás ví každej Krhounek, ale v zahraničí musí chudák chlap prolízt půlku světa, aby pochopil, že… Asi to bude věkem. Hector je mi sympatičtější než Walter Mitty. Jeho dobrodružství šíří dobrou náladu, a přestože některý postavy štěstí (asi) nenajdou, mám z jeho studijní cesty fajn pocit. Souhlas se spoustou klišé. (Ale může bejt hledání štěstí něčím jiným?) Některý poučky jsou hezky filozofický, jiný votřepaný, ale ze všech cejtim pravdu. A emoce. Asi to bude věkem. Pegg je v pohodě, Pike fajn. Štěky Skarsgårda, Plummera a Rena potěší. Rozhodně to bude tím věkem, takže bych tenhle kus doporučil spíš chlápkům po čtyřicítce, než mladejm hřebcům, na který číhá štěstí za každým rohem (nebo si to myslej). Filmů, který šířej optimismus a chtěj rozdávat štěstí, zase tolik není. Taky by se na to dalo podívat jako na pohádku. Asi to bude tím věkem… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Le voyage d'Hector ou la recherche du bonheur“, kterou v roce 2002 napsal François Lelord, číst nebudu. 2.) Pochopím, že vyhejbat se neštěstí, není cesta ke štěstí. 3.) Thx za titule ,,num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ * (12.02.2015)