Banáni

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10 (31.10.2005)

Vcelku zdařilá politicko-vojenská satira. Veškerý humor je postaven na hlavní postavě totálního smolaře. Sem tam vtípek padne na úrodnou půdu, sem tam zase ne. Nejvíc jsem se bavil zřejmě při hledání důvodů, pročpak Woodymu nefunguje vztah s dost šerednou feministkou, respektive copak dělá Woody zle. V pěkné roličce lumpa se mihne dokonce i Sylvester Stallone. Průměrná komedie každým coulem. (18.12.2016)

Nemôžem sa zbaviť pocitu, že v tejto skrz-naskrz originálnej plošnej satire z rannej fázy Allenovej tvorby akoby si ešte len nevyzrelo ohmatával jednotlivé prostriedky a skúšal, čo s nimi dokáže. Experimentovanie s nemou groteskou, slapstickom, screwball a ďalšími žánrami komédie vsadenej do dobového kontextu mi tentoraz prišlo umelé a kŕčovité, až príliš "humoru pre humor". Jednotlivé gagy a hlášky až pričasto prekračujú pomyselnú hranicu nevtipnej trápnosti, akoby ich Woody ešte nedokázal vybalansovať. Z jeho ostatnej tvorby pritom viem, že zo seba dokáže urobiť blbca omnoho inteligentnejšie (akokoľvek paradoxne to znie). Prvý a dúfam že i posledný Allenov film, ktorý ma úplne obišiel. 45% (10.02.2015)

Spousta nadstandartních okamžiku, ale na druhou stranu taky dost těch vyloženě trapných. Škoda, Woodyho mám moc rád - tady se ještě jeho genialita neprojevila. Ale záchvěvy už tady jsou. I had a good relationship with my parents. They very rarely h-... I think they hit me once, actually, in my whole childhood. They, they, uh, started beating me on the 23rd of December in 1942, and stopped beating me in the late Spring of '44. (12.02.2009)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)