J. Edgar

Osobitý Eastwoodův náhled na život jednoho z nejmocnějších mužů minulého století. Jasné hodnoty a jasné pravidla. Jak Clint tak Edgar se drží pevně vytýčené cesty popisu charakteru správné vůdčí osobnosti, aby ji v závěru narušili. Herecké výkony jsou obdivuhodné, hlavně v důchodcovském věku Armie Hammer exceluje a DiCaprio znovu zvedá laťku svému herectví. Některé životní pasáže možná mohli být rozpracovány lépe, vždyť Dilinger je jen párkrát zmíněn, ale jde o solidní snímek, který obstojí. Scéna v kongresové knihovně je obzvláśť povedená. Propagační video katalogizačních lístku jak vyšité. Informace jsou moc. (16.02.2012)

Leo si do své sbírky připsal další reálnou historickou osobnost, kterou během své kariéry ztvárnil. Jeho herecký rejstřík již čítá pěknou řádku skutečně kdysi existujících postav a téměř vždy se jedná o vysoce kvalitní a ceněné filmy pod silným režijním vedením. J. Edgar má docela obsáhlou stopáž, ale film má potřebný spád a děj velmi rychle ubíhá. Je nabitý spoustou informací, kriminalistických postupů a dobře udělaných scén. Potemnělé barevné ladění filmu má zřejmě navodit "vintage" dojem. Jediné, na co snímek tak docela kašle a celkem drze si to vyškrtl ze sezamu, je nějaká hlubší, nebo alespoň viditelná emoční stránka. Zejména vztah mezi Hooverem a Clydem Tolsonem byl načrtnut velmi zajímavě, s patřičnou chemií, se kterou by hoši jistě zmohli mnohé, ale nedostali se zdaleka ani na to. Pro nějaké hlubší rozvinutí jejich vztahu prostě ve snímku nebylo místo. Někomu to možná ani nevadí, ale já bych to ráda uvítala. Na obyčejné tři hvězdičky snímek rozhodně nevidím. Jistě, nějaké ty chybky tu jsou, ale obsazení, celkový spád a informativní charakter obstojně převažují nad nedostatky či věcmi, které by se mi více líbily provedené jinak. (15.06.2014)

Po dlouhé době film, v němž mi Leonardův herecký výkon přišel dost nepřesvědčivý. Jeho J. Edgar Hoover je nesympatický, arogantní, cílevědomý sviňák a nevycomingoutovaný homosexuál, přičemž všechny tyhle charakteristiky jsem pozoroval jenom jako obal, pod kterým se celou dobu skrýval právě milý DiCaprio. V The Iron Lady se Meryl Streep v Margaret Thatcher opravdu proměnila, Leovi se to pod Eastwoodovým vedením bohužel nepodařilo. Jinak je to příliš dlouhé, roztahané, nepříliš zajímavě odvyprávěné (ano, v závěru se ukáže, že starý Hoover jako vypravěč není úplně spolehlivý, což dokresluje jeho osobnost... ale až do této chvíle je to vypravěčská nuda) a s emocemi, které v závěru nefungují. Většinu stopáže jsem tak spíš než nad filmem samotným uvažoval nad otázkou, jestli mi starší (namaskované) verze jeho hrdinů připomínají spíše opuchlého člověka, který strčil hlavu do včelího úlu, nebo děsivého mutanta vzniklého zkřížením lidské a mimozemské DNA. K jednoznačné odpovědi jsem nedospěl. (14.02.2012)

Přiznávám to zcela dobrovolně: Jsem zaujatá. Část svých středoškolských let jsem totiž strávila studiem organizovaného zločinu v USA, pročítáním spisů FBI a analyzováním postav jako byl právě J. Edgar Hoover. A jako takový člověk jsem Eastwoodovu filmu okamžitě propadla. Ano, některé části jsou kontroverzní (vztah mezi Hooverem a Tolsonem), Eastwood však nikdy nejde za hranu a nesnaží se uměle vytvořit senzaci bulvárního stylu. Naopak je velmi přesný až detailistický a pokud se o americkou historii jen trochu zajímáte, je klidně možné, že řadu postav poznáte podle vzhledu, projevu a gest s takovou jistotou, že ani nemusíte slyšet jejich jméno. Což možná není aspekt, který by nadchl většinového diváka, já si ale tuto snahu reflektovat realitu užívala. (I když to byla realita lehce subjektivní, protože některé Hooverovy negativní kroky film zcela ignoruje. Brát něco takového jako problém u díla, které samo přiznává, že je líčeno z Hooverova pohledu, je nicméně nesmysl.) To, co zůstává pro běžného diváka, je vizuálně krásně natočený pohled na život muže, který roky držel špičky americké politiky díky svým tajným spisům v šachu a který byl pro většinu svých současníků velkou neznámou. A i když některých zjevně připadá přehnaně dlouhý, já osobně bych z něj nevyhodila ani scénu. (Dobře, s výjimkou té s náhrdelníkem a se šaty.) (21.01.2012)

Škoda, že naprosto soustředěnému Leonardu DiCapriovi nepřistála na stole o krapet pružnější látka. Přitom ostřílený veterán Clint Eastwood znovu velmi věrohodně nechává ožít léta dávno minulá, vypráví pozvolna, precizně, zodpovědně. Nechce připomínat vznik FBI. Víc ho zajímá povídání dvou rekapitulujících staříků, kteří byli víc než jen dobří přátelé. J. Edgar je sondou do psychiky jednoho z nich, který u toho byl a kterého ovlivňovaly (ne)vztahy s několika ženami. Naladit se však na jeho atmosféru není snadné. Spousta lidí (včetně mě) bude mít problém s jeho velmi pomalým tempem. Znovu vše ladí do modré a šedé, dává málo vyniknout emocím, je až zbytečně neosobní. I přesto, že někde vzadu vnímáme, jak moc je promyšlený, nemůže nahradit konečný výsledek, který je rozehraný a dohraný až moc odtažitě. Vadit může i přeskakování mezi současným vypravěčem a vzpomínkami. Žádnou ostudu si ale starý pistolník nakonec neudělal. Jen na to šel trochu jinak, než by možná divák milující Tajemnou řeku nebo Million Dollar Baby čekal. Stroze natočené dramatické scény, minimalistická hudba, výtečná výprava s kamerou a herci, které táhne už zmiňovaný DiCaprio nominovaný za postavu neklidného Hoovera na Zlatý glóbus. Ostatně herci musí Eastwooda milovat. Jen když si po herecké stránce připomeneme jeho poslední režijní počiny: Tajemná řeka – Sean Penn (Oscar, Zlatý glóbus), Tim Robbins (Oscar, Zlatý glóbus), Marcia Gay Harden (nominace na Oscara), Million Dollar Baby – Hilary Swank (Oscar, Zlatý glóbus), Morgan Freeman (Oscar, nominace na Zlatý glóbus), samotný Eastwood (nominace na Oscara), Výměna – Angelina Jolie (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Invictus: Neporažený – Morgan Freeman (nominace na Oscara a Zlatý glóbus), Matt Damon (nominace na Oscara a Zlatý glóbus).. Úctyhodné. A samotný Clint na režijní sesli? Žádná nastupující senilita, jen látka, která prostě neosloví každého. (15.05.2013)