Ninja Faktor

Japka nemusim, jejich humor je pro našince trochu moc mělký a smysl pro zábavu "divný", ale Ninja Faktor je výborná zábava s obdivuhodnými výkony lidí, kteří dělají nevimco aby překonali neskutečně těžké překážky. Jen ten komentář mě vyloženě s.re. Kam se hrabe Fear Factor nebo jiné podobné hry (krom Her bez hranic a Pevnosti Boyard). Za zábavnost i skromnou sympatičnost soutěžících 80% = 4/5 (21.07.2010)

Nemůžu jinak, když na startu vyběhne Octopusman, udělá krok a zahučí do vody, řežu se ještě týden. Jinak je to show, kde je spousta hvězd např: Kane Kosugi a jeho brácha, spousta hereček, mezi nimi také moje oblíbená a nádherná Aya Hirayama nebo Harumi Nemoto i když ta spíše v ženském vydání soutěže. Ale co je právě na téhle soutěži nejlepší? Že tam jsou opravdový borci co něco dokážou, jako je fireman Toshihiro Takeda a nebo fisherman Makoto Nagano, ten je pravě ze dvou, kteří tuto náročnou soutěž dokázali vyhrát. Pak Kazuhiko Akiyama, Shingo Yamamoto, Bunpei Shiratori, Katsumi Yamada to jsou ti nejlepší. Já se na to dívám na jedné cizí nejmenované stanici (na české se na to nedá dívat a to nemluvím o tom děsném dabingu. Protože, přijít o japonského komentátora, to by bylo jak gůláš bez masa, jíst se to dá, ale ta hlavní přísada tam chybí, takže japonskej komentář a k tomu english titulky to je pak žrádlo:-)) A vůbec tady nebudu řešit trapné americké kopie které jsou k pláči. Protože bělouši na to prostě nemaj. (11.08.2010)

Na rozdíl od Takešiho hradu, což je soutěž "pro každého", je Ninja faktor skutečně soutěž jen pro ty nejlepší. Fyzické výkony je tady opravdu nutné podat. Akorát pořád nemůžu přijít na chuť tomu americky předramatizovanému voiceoveru, podle něhož je každý soutěžící v každé chvíli na konci svých sil, vydává ze sebe maximum a právě zdolává tu nejnáročnější a nejnbezpečnější překážku, na kterou se psychicky připravoval několik dní. (29.05.2011)

Mě tohle oproti jiným přispěvatelům tady baví víc než Takeshi Castle, pořád je to japonská šílenost, u které se člověk místy popadá za břicho a místy nevěřícně kroutí hlavou, ale zároveň je její absolvování dost náročný a některý výkony jsou docela obdivuhodný. Není to sice zábava na každodenní večerní sledování, ale jako občasná oddechovka je to myslím velmi fajn. (27.07.2010)

První kolo je přehlídkou těch snad nejbizarnějších lidí, kteří chodili a chodí po japonských ostrovech. Úlety na kvadrát, které bezkonkurenčně pobaví. Od druhého kola už je to o chlapech, kteří soutěži mnohdy zasvětili celý svůj život a je na co se koukat. Hrozně to vždycky prožívám. Nadskakuju v křesle, lekám se, když se to někomu nepovede a ve třetím kole už držím palce všem bez rozdílu. Jsem schopná se na Sasuke koukat pořád dokola. P.S. Na podzim 2011 byli démoni na hoře Midoriyama opět poraženi. ;^) (08.03.2012)