Armadillo

Janus Metz Pedersen poteší určite každého diváka, ktorý sa na tento film pozrie a ktorý má rád túto problematiku - Afganistan. K tomuto filmu som sa dostal prostredníctvom snímky Restrepo, ktorá nám podobnou formou približuje život amerických vojakov na svojom stanovisku v Afganistane a myslím si, že Dáni tentokrát prekonali Amíkov. Obdivujem všetkých aktérov tejto snímky a rád si pozriem znova niečo podobné, ajkeď teraz by to mohla byť už iná krajina... (19.04.2011)

Jakožto odpůrce těhle věcí jako války apod. absolutně nezáživné a občas i iritující. Jako samotný dokument to není špatné, ale když já tohle nemusím. A ten kdo by chtěl vědět - proč se teda na to koukám? Tak můžu jen říct, že je to něco nového. Jiný pohled na válku než mám já, ale tady mě to nechytlo. 40% (30.11.2011)

Mocný dokument o válečné nesmyslnosti. Zpočátku je to dokument spíše pro zábavu, vojáci jsou klasicky nadržení na akci, střih je zběsilý a tudiž dokument ani na chvíli nenudí. Pak ovšem příjde vážnější pasáž, která udělala tento dokument tak kvalitním. Není důvod nic dále popisovat. 90% 24.12. 2010 (24.12.2010)

Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%). (11.09.2017)

Co si vybrat z válečných dokumentů roku 2010? Je to jednoduché, protože nemohou být snad více odlišnější dokumenty než je Armadillo a Restrepo. Hledáte-li investigativní novinařinu a přesné zdokumentování aktuálních událostí v Afghánistánu je pro vás Restrepo. Fanouškům fikčních celuloidů spíše doporučím dánského Pásovce, už jenom kvůli filmové kameře a hudbě (jejíž použití nemá nic společného s jinými, konvenčními, dokumenty). Stejné téma, podobný zážitek ale naprosto rozdílná atmosféra a cesta k cíli. Začátek bych se nebál ani srovnávat s prvními minutami Cameronových Vetřelců - divák atmosfericky jenom čeká, že přijde něco většího. 75 % (15.05.2011)