Armadillo

Hodně slabé tři hvězdy. Příběh mne nezasáhl, nevtáhl mě do děje. Záběry nejsou moc zajímavé, stejně jako kamera a vyprávění. K tomu navíc celkem otravní dánština, která se nedá moc dlouho poslouchat. Čekal jsem, že to bude stejné, případně ještě lepší než Restrepo, avšak tomu tento snímek nesahá ani po kotníky (teda za mě). (31.10.2013)

Surový príbeh bez zbytočného pátosu o dánskych vojakoch v Afghanistane. Súhlasím, že by pomohlo, keby bola jednotlivým vojakom a ich príbehu venovaná väčšia pozornosť. Ale to je väčšinou výsada amerických dokumentov. Osobne by to mu neublížila ani kratšia stopáž. Niektoré scény (i keď s veľmi dobrou hudbou) nudili. (29.11.2010)

Tak takhle si představuju dokument, který jde až na dřeň a dokáže bez jakýchkoli manipulativních praktik zprostředkovat svému divákovi realitu války ve vzdálené zemi, a to tak, že i člověk bez znalosti hlubších souvislostí, kontextu a historie afgánského konfliktu se dokáže dobře orientovat v pozici evropského vojáka, který má napravovat 20 let omylů dvou supervelmocí. Teprve tady si člověk uvědomí, jak absurdní je představa, že se podobný konflikt dá řešit silou. Je to srážka dvou naprosto odlišných civilizací a konflikt, který nemá konce. Při potlačování partyzánské války jsou těžké zbraně a ultramoderní vybavení často naprosto k ničemu. Tanky a automobily ničí pole rolníků, jejichž zájmy chtějí vojáci hájit. Stejně tak jakékoli vojenské akce dopadají na vrub civilního obyvatelstva, které obvykle dá přednost místním bojůvkám, jejichž jazyku a kultuře rozumí, před cizími vetřelci. Dokument ukazuje dánské vojáky jako normální kluky, kteří mají myšlení odpovídající jejich věku a životním zkušenostem. Chtějí zažít nějaké dobrodružství, touží po akci, mají normální lidský strach a projevují běžné emoce. Armadillo je cenné právě tím, že si na nic nehraje, a jestli je něčím šokující, pak spíš tím, jak hystericky reagovala média a veřejnost na chování vojáků v dokumentu. Mně přijde chování vojáků v daných situacích naprosto logické a soudnost schází spíš na té opačné straně. Celkový dojem: 95 %. (13.09.2012)

Jakožto odpůrce těhle věcí jako války apod. absolutně nezáživné a občas i iritující. Jako samotný dokument to není špatné, ale když já tohle nemusím. A ten kdo by chtěl vědět - proč se teda na to koukám? Tak můžu jen říct, že je to něco nového. Jiný pohled na válku než mám já, ale tady mě to nechytlo. 40% (30.11.2011)

V souladu s výstižným sloganem snímku "pro vás je to film, pro ně je to realita" se tento důmyslně vystavěný dokument o válce odvíjí podle klasických žánrových schémat válečných filmů. Ukazuje vojáky před odjezdem do Afghánistánu v typických situacích (večeře s rodinou, obscénní party na rozloučenou v kasárnách) a během nasazení v Afghánistánu prezentuje vojáky jako personifikace žánrových klišé - vulgární chlapáctví, nerozvážnost, nenucenost. Dokonce i ve stylu klasických válečných filmů vůbec neukazuje protivníky. Právě v této zřejmě nezáměrné autostylizaci vojáků i filmu spočívá jeho síla. Díky chlácholivému žánrovému rámci má zdrcující působivost sekvence, kde dojde ke kontaktu vojáků s nepřítelem. Dokument nepojednává o vojácích coby individualitách a nezaměřuje se na jejich pocity, nýbrž ukazuje válku jako extrémní zkušenost z života ve stínu smrti. Záběry, kde vojáci trousí suverénní poznámky nad těly zastřelených protivníků přináší krajní zneklidnění, protože přesně útočí na nitro diváků, kteří válku sledují z pohodlí svých křesel doma či v kině. (27.08.2010)