Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Snímek, kde kameraman nesleduje na pětatřicátou klapku umělecké zájmy pintlich režiséra v křesílku opodál, nýbrž sleduje, aby primárně nedostal hedku od talibánce, bude asi vypadat trochu jinak, že? Armadillo je tak syrové, neučesané a nevypointované, že vysvětlí obsah hlášky "ty se asi moc díváš na americké filmy" lépe než tisíc slov. Armadillo má nulové umělecké, kreativní a morální vize, jediný záchvat občasné kreativity jsem zastihl ve střihu, na který měl kolega kameraman bratru více klidu. Často je všední a nudný, asi jako pobyt v zachlustané pouštní základně. V Armadillu nikdo neřeší žádné cool situace, nesype z rukávu žádné cool hlášky, u kterých předtím tucet lidí ze štábu řešil, jestli budou správně artikulovány a dost cool. Hudba je naflákána dost záhadně. Mrtví talibánci vypadají nervózní low-res kamerou jako beztvará hromda sraček, že to nikdy ani deset Spielbergů takhle odporně nenaaranžuje. Nejsou to pro mně žádný životňáky, ale vážím si - snad z logiky, že jich fakt moc neni - všech komorních válečných filmů, kde se podrobně řeší každá možnost smrti, každý zdánlivě bezvýznamný, ale optikou jednotlivce pro někoho zásadní, krok, jako to ukazuje třeba Umírání za dlouhého dne, nebo zdařilé vykreslení frustrace v logicky trochu nudném Jarhead, a myslím si, že úžasně daleko k jádru pudla zašel v deseti hodinách fanastický Band of Brothers, jenže jsou věci, které se filmem prostě ochcat nedají (70%). ()
Neotesaný pohled do života mladých vojáků na šestiměsíční misi v jižním Afghánistánu. Velice úderně popisuje dlouhou nudu a rutinu, ze které vás zpět do kruté reality sem tam vytrhne nějaké drama. Syrové zpracování vás drží na místě, mezi vojáky, velice osobním/dokumentárním stylem. Velice zajímavý dokument, na kterém mi vadilo jen to, že jsem nikdy neměl takový přehled, jaký bych chtěl mít, abych si mohl dobře dělat svůj úsudek. A to přehled kdo je kdo, kde se co děje, orientaci na bojišti a podobně. Nevím, jestli to bylo jako záměr, přiblížit zkušenost pocitu ztraceného vojáka v cizí zemi, nebo jen takový styl, co zvyšuje dramatičnost, ale já osobně mám raději trošku přehled. kAždopádně, pokud vás bere moderní válka, válečné dokumenty, vojenské (dánské) jednotky pod tlakem guerillové války Talibanu, tak Armadillo nemůžete vynechat. ()
[IFF, Bratislava 2010] Závratne prenikavý a konzekventný dokument o šesť mesačnej mísii dánskych vojakov v juhoafgánskej provincií Helmand. Tamojšia základňa Armadillo hostí húfu mladých vlastencov, ktorí sa účastnia militantných operácií a sú ochotní riskovať vlastný krk. Janus Metz Pedersen uchopuje problematickosť frontových stretov za exaktný a teda veľmi realistický koniec. Bez prikrášlenia nazerá nielen do psychiky odhodlancov, ale aj na "mínové pole" v ktorom je (okrem konečného kontaktu) najdesivejšie to ticho pred búrkou. Na miesto podrobnej štúdie depresií ("Jarhead") sa spriama zameriava na "výkonnosť vlastnej vôle, počas sverepých komentárov nad mŕtvymi telami potvrdzuje všestrannú krutosť a na konci pripomína onu náročnosť zaradenia sa späť do spoločnosti. ()
Jak říkají hrdinové tohoto snímku: "Nemůžou to pochopit. Nebyli tam (v Afganistanu)." Díky tomuto dokumentu můžeme ale prohlásit, že jsme tam byli. Vizuálně opravdu strhující a některé střihačské libůstky opravdu příjemně překvapí. Bez mrknutí oka můžu prohlásit, že je to jeden z nejlepších dokumentů, které jsem kdy viděl a možná dokonce nejlepší válečný. Je sice pravda, že se tvůrci mohli zaměřit i na to, co se dělo po návratu domu, ale od toho jsou tu dokumenty jiné. Tento je o stresu, chaosu a o skutečné válce, v které je divák, díky kameře pobíhající mezi talibanskými kulkami, doslova přítomen. Mě osobně to opravdu vtáhlo do děje a chvilkami jsem se načapal (např. při poslední přestřelce, kdy je kamera umístěna na helmě medika), jak se snažím mírně přikrčený uhýbat kulkám a prosím boha, aby Já - Kim (medik) nezvedl hlavu a neschytal to...Úžasné! ()
Reportážní snímek z války snad ani nelze natočit lépe. Z Armadilla je cítit kolik času strávili tvůrci jeho tvorbou. Tím, že v rychlém sledu jedna událost střídá druhou Armadillo občas působí jako hraný film. Člověka napadne kolik materiálu asi muselo skončit v koši. Vše podstatné v něm ale zůstalo. Odlet optimisticky naladěných vojáků, dlouhé chvíle na základně, kontakt s afghánskými civilisty a na závěr plnohodnotná přestřelka. Kamera je při všem, což se podepisuje ne výrazné autenticitě filmu. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama