Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Surový príbeh bez zbytočného pátosu o dánskych vojakoch v Afghanistane. Súhlasím, že by pomohlo, keby bola jednotlivým vojakom a ich príbehu venovaná väčšia pozornosť. Ale to je väčšinou výsada amerických dokumentov. Osobne by to mu neublížila ani kratšia stopáž. Niektoré scény (i keď s veľmi dobrou hudbou) nudili. ()
Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. ()
Slabší dojem než Restrepo (x), nicméně i tady to dánský svědectví je zajímavá podívaná, která maluje ten stejný obraz - mylná představa o přestavbě, absence zápalu a víry boje za dobrou věc, nevyhratelný boj proti otrhaný guerillový armádě kdesi v pustý a nehostinný krajině, bez vůle tamních obyvatel. Neříkám nechat vznětlivý region úplně napospas Rusku-Číně, ale vysr*t se na strašáka terorismu a nechat také na svůj osud. ()
Pozorná sonda do rutiny dánské posádky v Afghánistánu. Režisér Janus Metz sáhl po moderní formě, nahlíží do intimity svých hrdinů, naslouchá jejich dialogům, rekonstruuje motivace a jako třešničku na dortu přidává skvěle sestříhané záběry z nasazení v boji. Metz nehledá kontext, ale spíš obyčejnost, válku očima jedince (tady se blíží Maozovu snímku). Díky výbornému technickému zpracování Armadillo představuje moderní a nekompromisní dokument. ()
Nevím, co si o tom mám myslet. Autentičnost na úkor všeho ostatního? De Palma natočil lepší dokument. Bezduché komentáře dánských vojáku, hekající americké porno jako neúnavná kulisa při volném čase na základně mě začaly po 30 minut dost otravovat. Za super autentické záběry v boji smekám, chce to odvahu jak od tvurcu, tak od vojáku, ale škoda, že tato odvaha není využita nějakým prospěšnějším zpusobem, než na nesmyslné zabíjení. Dost mě zarazily postoje dánských vojáku k tomu všemu - nevím, jestli bych si to násilí dokázal sám v sobě s takovým ledovým klidem obhájit stejně jako oni. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama