Lidská stonožka 2

Jak navázat na něco tak absurdního jako Human Centipede? Samotná premisa se nijak více rozvinout nedá, Tom Six se proto vydal tou nejprostší cestou. Tedy rozšířením ´řetězce´, intenzivnější mírou brutality a nahrazením doktora Heitera ještě bizarnější karikaturou. Druhá stonožka tak není ničím vyjímečnější ani originálnější, ale definitvně zábavnější. Samotná sebereflexe i obsazení hvězdy prvního filmu je nadmíru funkční a přesunutím děje z filmové fikce do reality získává druhý díl fyzičtější formální stránku. HC2 doslova přetéká humusem a zvrhlostí, to, co v Six v prvním filmu jen naznačil, tady explicitně demonstruje. Vše je ještě korunováno Martinovou neznalostí medicíny a jeho ptimitivními nástroji. Místy ale až zbytečně silně tlačí na pilu samoúčelnosti a závavěrečnou naturalizací reality natrhává Tom Six anus akorát sám sobě. (31.10.2011)

Tramtadadááá...Nejzvrhlejším a nejsadističtějším filmem letošního roku se stává právě tento, který bortí mýty o typicky rodinné filmové podívané. Dvojka je příběhem cesty do hlubin duše psychicky narušeného muže, hlídače podzemních garáží, který se nechal inspirovat prvním filmem a po vzoru šíleného doktora sešívá lidi k sobě. Představitel hlavní role je nemluvný, malý, obrýlený tlouštík, který je odpudivý jako stonožka, která si také ve filmu zahrála ne nepodstatnou roli. Film je natočen černobíle a tím občas ztrácí na síle, protože zaniknou krvavé scény, kterých je opravdu hodně. Však se jedná o hororový subžánr torture porn mixnutý exploitation, a proto jeho zhlédnutí doporučuji zvláště otrlým jedincům, to jen pro případ, aby věděli, do čeho jdou. Film se rozhodně s ničím nemaže a svoji sadistickou exhibici postupně vyhání do extrémů. Postupně to odnese matka hlavního hrdiny, neurvalý náckovský soused, neušetří ani těhotnou ženu (té dá nejmenší sadu) a dokonce se zvrhlík nebojí angažovat herečku z jedničky, která tady hraje samu sebe a namluví ji, že se jedná o konkurs do filmu Quentina Tarantina, než ji přišije ústy k zadku jiné oběti. Ultra bizarní obrázek sešitých živých lidských obětí je jedním z nejšílenějších scén, které jsem ve filmu viděl, a to ani nechci popisovat, co všechno se odehraje, až maniak těch několik lidí sešije k sobě. To je totiž dost síla. Nejvíce šokuje, jak se filmu daří být realistický, a je velmi zvláštní, kde režisér Tom Six vlastně čerpal inspiraci k natočení takového kousku. Nemám mu to za zlé, je to přece jen film, ale stejně si nedovedu představit, s čím chce vyrukovat v avizovaném třetím pokračování. Nechci mu radit, ale podle mě dvojkou naprosto dané téma vyčerpal a dál už by se jen opakoval, pokud nemá v zásobě (a to silně pochybuji), něco originálního. Tady se však ukázal v plné (sadistické) síle a diváka zlikvidoval. Ve trojce ho asi rovnou popraví. 100% (30.11.2011)

Yo ty voe, tenhleten ooooooMy Gááád prostě baví - kontro-introverzní náhled na nemravnej film , jako takovej (že ty voe) a jako bonus vesele komentovaný reverz...boom - komu chutná , komu ne ! ( že yo ty voe ) Jinak ale faynová Víděnská káva v Britské mlze - voe. Na šálku jsem shlédla sliz - za 5 červených. Když neopícháš všechny náznaky a přidrblí pocitty, tak to dostaneš do źil . že yo ty voe...tak popojedem ? ( a vlastně , proč se na to nepodívat, z té druhé stránky voe ) (21.11.2012)

S odhalením závěrečné pointy naprosto extrémní obhajoba existence sama sebe. Ideologicky sporné, filmařsky stejně tak. Každopádně to záměrně vyvolává zásadní otázku, tedy "jak moc je v dnešní době důležitá přítomnost podobných filmů a jestli náhodou zvrácené jedince netvoří právě ony?" - což je na druhou stranu vlastně to jediné, oč ve filmu jde a navíc se tohoto sdělení dá dosáhnout jednoduše zhlédnutím prvních a posledních pár minut. Zbytek rychloposuvem, pokud nepatříte právě mezi ty zvrácené jedince. (02.11.2011)

Po zajímavé jedničce jsem si dvojku pustit musel. Samozřejmě spojení více článků ve dvojce čekal asi každý. Málokdo ale čekal takové provedení jako to mělo. A tím vůbec nenarážím na brutální scény! Samotná myšlenka natočit dvojku z pohledu diváka, který je až fanatický fanoušek jedničky a chce svou vlastní stonožku mě zaujala. Při puštění filmu jsem po cca půl hodině byl nadšen. Snímek mi totiž svým černobílým provedením, atmosférou a kde se moc nemluví (161 řádek titulků a z toho 152 do 48 minuty) až moc připomínal skvělý film od Davida Lynche, Mazací hlava (Eraserhead). Černobílá tomuto filmu hrozně pomohla, barva by mu jen uškodila, jelikož podle mě tento film opravdu není jen o brutálnu. Když do toho přidám naprosto briliantní herecký výkon R. Harveye v roli Martina, tak se prostě na těch 4 hvezdičky dostanu. A vůbec jsem nijak nezmínil brutální scény, které oproti jedničce jsou daleko sadističtější, jelikož Martin se s tím nepáře a když to nejde jako doktorovi v jedničce, tak použije prostě sešívačku. S anestetikem si hlavu vůbec neláme a celkově je prostě šílenec. Brilantně zahraný šílenec. Pokud někomu připadá tento film brutální, nechutný a kdoví co, tak si ho představte v barevné verzi. Podle mě totiž není člověk, jako já, který dokáže tento film ocenit, zralý na psychiatra. Nicméně Chocholouška bych asi doporučil člověku, který by tento film chtěl vidět v barvě. (29.03.2013)