Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
Zvuk hluku
VOD (1)
Obsahy(1)
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (259)
Roztáhnout devítiminutový originální kraťas na celovečerní stopáž se moc nepovedlo. Zbylo pár výborně vymyšlených hudebních scén a zcela nesmyslný příběh, který je korunován neslaným nemastným závěrem. Hudební teroristé jsou zkrátka stále zábavní, policisté bez hudebního sluchu vůbec. Radši si zase znova pustím ten původní krátký film. ()
MFF KV 2010. Dementnost festivalových anotací opět slaví úspěch. Když nevíte coby, přirovnejte film k dílu slavného režiséra... Kromě toho, že s tvorbou Roye Anderssona tu nelze najít takřka žádnou podobnost, zaostává za ní i co do kvality. Je to vlastně příjemná festivalovka, nápad atakovat hudbou veřejný prostor je fajn, je to však jediné obohacení oproti krátkému snímku Music for one Apartment and Six Drummers, kde se hudba za pomoci netradičních "nástrojů" vytvářela uvnitř bytových prostor. Jinak jde spíše jen o zábavný sled hudebně teroristických akcí, jejichž sarkastický osten je o dost tupější než u zmiňovaného Roye Anderssona. A ani hudebně to není nikterak objevné, přičemž k noisu a dalším pozoruhodným skandinávským hudebním žánrům to má mnohem dále než k tajtrlíkování projektu Stomp. A že autoři Stomp nesnášejí, nic neznamená. Tvrzením, že je ke snímku inspirovala i skladba Monkey Bussiness už výsledný rozpačitý dojem režiséři jen posílili... P.S. největšími hvězdami karlovarské projekce stejně byli dva postižení vozíčkáři, jejichž nezvyklý smích byl tím opravdovým hlukem atakujícím sál, vzdejme jim hold! ()
Interesantnější symbióza obrazu a zvuku tu ještě nebyla, respektive možná byla, ale já se s ní zatím nesetkal, neočekávám, že v životě ještě uvidím film, který by mě svou “milou šílenosti“, tak příjemně překvapil... Nebýt nevyváženosti první a druhé půlky, o které se už rozepsal Matty, neváhal bych s absolutním ohodnocením, škoda, přesto budu na “Sound of Noice“ s láskou vzpomínat... 80% ()
Malo to naozaj netradičný námet ale to bolo asi tak všetko. Prvé hudobné vystúpenie ešte ako tak ušlo ale tie ďalšie ma už ničím nezaujali. Ku koncu som sa už poriadne nudil ale s vypätím všetkých síl som to dopozeral. Ani príbeh samotný ma veľmi nezaujal, nevtiahol do deja, takže pre mňa sa SoN zaradil medzi podpriemerné filmy. ()
Oproti Music for One Apartment and Six Drummers krok zpět. Celovečerní stopáž s sebou přináší nutnost přivést do příběhu koherentní děj, který zase vyžaduje větší práci s postavami. To jsou ovšem složky, které Zvuk hluku potápějí. Příběh zde slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými více či méně povedenými hudebními čísly a snaží se dát ději větší opodstatnění, vysvětlit jej. Až na několik málo momentů jsou tyto spojnice zbytečné a je z nich cítit jistá omšelost, jako by byly jen narychlo naroubovanou nástavbou. I přesto celý snímek statečně drží pohromadě a směřuje k jistému vyvrcholení, které není tak silné, jak by mohlo být, nicméně svůj smysl má. ()
Reklama