Zvuk hluku

Interesantnější symbióza obrazu a zvuku tu ještě nebyla, respektive možná byla, ale já se s ní zatím nesetkal, neočekávám, že v životě ještě uvidím film, který by mě svou “milou šílenosti“, tak příjemně překvapil... Nebýt nevyváženosti první a druhé půlky, o které se už rozepsal Matty, neváhal bych s absolutním ohodnocením, škoda, přesto budu na “Sound of Noice“ s láskou vzpomínat... 80% (08.12.2013)

Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. (01.05.2012)

Zvuk hluku je úplne od veci film. Lenže jeho spracovanie je konvenčné, až komerčné, či prvoplánové, čo s tou "odvecnosťou" nejde príliš dokopy. Zaujímavé je sledovať, kde hudobníci vystrájajú a zložíme si z toho niečo ako revoltu, či skôr gesto voči systému (starosta, ničenie bankoviek v banke, slizká smotánka vo filharmónii, školský systém). Milostná línia mohla byť dotiahnutá do konca, tu som sa cítil trochu podvedený. Proste film mal byť odviazanejší po všetkých stránkach, keď sa kino smeje na každej blbosti, je to podozrivé. (07.08.2015)

Nápad na nezaplatenie, makabrózna hudbička pre moje uši, no tak trochu to vyznieva do prázdna. Originalita námetu je takmer bezkonkurenčná, propagovanie a pretláčanie experimentálnej hudby (ktorú milujem) do širšieho povedomia skvelé, ale trochu jednotvárne a suché. A ako komédia to nefunguje takmer vôbec. To je tak, keď sa švédska kraťasová nezávislá filmová scéna rozhodne po hlave vrhnúť do masových vôd. Ale inak dobré, 70% (13.12.2013)

Není nad hudební inovace, nicméně to už není nic nového. Kdysi jsem v rámci "balíčku" vstupenek na Pražské jaro navštívila i jakousi modernu. Vůbec už si nepamatuji jméno skladatele ani název skladby, nicméně byla určena pro symfonický orchestr a dveře. A to jsem si nejdřív naivně myslela, že bubeník zdrhá. (02.05.2012)