Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
Zvuk hluku
VOD (2)
Obsahy(1)
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (258)
Nápad na nezaplatenie, makabrózna hudbička pre moje uši, no tak trochu to vyznieva do prázdna. Originalita námetu je takmer bezkonkurenčná, propagovanie a pretláčanie experimentálnej hudby (ktorú milujem) do širšieho povedomia skvelé, ale trochu jednotvárne a suché. A ako komédia to nefunguje takmer vôbec. To je tak, keď sa švédska kraťasová nezávislá filmová scéna rozhodne po hlave vrhnúť do masových vôd. Ale inak dobré, 70% ()
Zvuk hluku je úplne od veci film. Lenže jeho spracovanie je konvenčné, až komerčné, či prvoplánové, čo s tou "odvecnosťou" nejde príliš dokopy. Zaujímavé je sledovať, kde hudobníci vystrájajú a zložíme si z toho niečo ako revoltu, či skôr gesto voči systému (starosta, ničenie bankoviek v banke, slizká smotánka vo filharmónii, školský systém). Milostná línia mohla byť dotiahnutá do konca, tu som sa cítil trochu podvedený. Proste film mal byť odviazanejší po všetkých stránkach, keď sa kino smeje na každej blbosti, je to podozrivé. ()
Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek. ()
Není nad hudební inovace, nicméně to už není nic nového. Kdysi jsem v rámci "balíčku" vstupenek na Pražské jaro navštívila i jakousi modernu. Vůbec už si nepamatuji jméno skladatele ani název skladby, nicméně byla určena pro symfonický orchestr a dveře. A to jsem si nejdřív naivně myslela, že bubeník zdrhá. ()
Strašně zajímavé, co se nápadu týče a zároveň utopené v celkově nudném příběhu, zápletce. Ty zvuky mi někdy trhaly uši, v tom nejlepším slova smyslu, ty předměty a vůbec nápady, ze kterých ty zvuky vycházely mi pak nebral mozek, opět, v tom nejlepším slova smyslu, celkově to však zabila nepropracovaost zbytku příběhu a postav, což mi trhalo srdce, v tom nejhorším slova smyslu. Ve finále tak zůstalo jen u těch zvuků a scény, kde se tvořily by se spíše měly stát hudebními videoklipy pro jejich skvostnou originalitu, jako film je to ovšem do velké míry zmrvená nuda. Tohle mohlo a mělo být skvělé, jelikož nápadem to na to mělo, škoda. ()
Reklama