Vyměřený čas

Andrew Niccol má na svém kontě dva superbijáky, Obchodník se smrtí a především Gattaca mě dokázali nadchnout a když k tomu přidám i jeho práci na scénáři Truman Show, jsou jeho zásluhy v mých očích mimořádně vysoké. Simone sice nebyl film, o kterém by se dalo hovořit v superlativech, ale pořád šlo o velmi slušnou a jednoznačně nadstandardní záležitost. Vyměřený čas je naproti tomu po všech stránkách sešupem kvality, jaký se vidí jen málokdy. Zvlášť bolestně to vynikne ve srovnání se žánrově i tématicky spřízněnou Gattacou. Gattacu bych označil za kultivovaný a chytrý kousek, tohle je banální plytká hollywoodština bez špetky logiky, kde se plně shodnu v hodnocení i komentáři např. s Radkem99. Pravda, je to natočené v rychlém tempu a s nezpochybnitelným režijním profesionálním standardem, má to, nechci říct, kvalitní, ale aspoň pohledné herce v hlavních rolích, já tomu tedy se zamhouřenýma očima druhou hvězdičku nechám, především s ohledem na Niccolovy předchozí zásluhy. Ale opravdu s těžkým srdcem, protože ten film je prostě, řečeno na plná ústa, blbej. Celkový dojem: 30 %. (17.12.2016)

Ako mnohí spomínajú, hlavná myšlienka filmu je fantastická, dokonca sa dá uplatniť na politiku niektorých rozvojových krajín sveta, kde bohatí žijú len vďaka životom chudobných. Scenár miestami zaškrýpal, ale na celkovú hodnotu a obťiažnosť spracovávanej látky musím tvorcov pochváliť, dalo sa to dovrzať omnoho viac. Film je konštruovaný celkom svižne, priame vstúpenie do deja, vychytané prostredie, audio-vizuálne na slušnej úrovni. Herecké obsadenie fajn, trošku netradične vyznela úloha Justina a Olivie Wilde ako jeho matky, ale to bol samozrejme zámer. Timberlake ešte stále vo vypätých scénach nevie potlačiť tie doslova naučené výrazy, ale zlepšuje sa chalan. Takže doporučujem nenáročným divákom ako trhák, náročným ako oddychovku. Na hodinky s nutkaním odísť s kinosály sa potom pozerať zaručene nebudete. 80%. (30.11.2012)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Krásné v detailech, ale celek je trochu nejistý...podrobněji: Jako by můj velký oblíbenec Andrew Niccol neměl sám dostatek času, aby zaoblil všechny ostré hrany fikčního světa a jeho vnitřní logiku. Byl jsem doposud zvyklý na uhlazenost jeho děl s až děsivými detaily, které se v In Time částečně opakují a částečně jsou ponechány na "vůli diváka". Když však pominu tyto detaily jako odčerpávání času, tak mi zůstává velmi zábavný (tempem, atraktivitou světa i humorem!) film, který s ničím neztrácí zbytečně čas. Fascinující je rozhodně forma (kamera, výtvarné pojetí), které je u Niccola vždy decentní, ale prakticky bezchybné. Příklad barva peněz? Zelená. Ve filmu představuje hodiny, kterou jsou "peněženkou času" a stejně tak jsou zelené i hodnoty "časových uložišť". K tomu přidejte rozdílnost jednotlivých zón, architektonicky i barevností a hned vidím několik důvodů, proč film vidět znovu. A to ještě neřeším všechny ty časové odkazy (Greenwich=GMT), ekonomickou metaforu, absurdní "lidské" situace a cameo Rachel "S1m0ne" Roberts. Jak koukám na hodinky, tak už tady píšu moc dlouho, takže jedno oko zavírám, druhé přivírám a přestože skoro nevidím na klávesnici, dopisu komentář, dávám lehce nadhodnocených 5* a jdu si 4 minuty luhovat černý čaj (hlavně, že to včera byly tři minuty). PS: zásadní postřeh, všimli jste si, že všechny (!) důležité postavy filmu mají modré oči?:-) Kam až dokáže zajít autor při barevném sladění... PPS: Amanda je velmi sexy, nejen v té úžasné podprsence... Více zde. (05.11.2011)

|| Scenár: Andrew Niccol | Hudba: Craig Amstrong | Produkcia: Andrew Niccol, Marc Abraham, Amy Israel, Kristen Laiblin, Eric Newman | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Regency Enterprises, New Regency, Strike Entertainment | Rozpočet: 40 miliónov $ | Tržby: 133,456,625 $ || Tak premárnený potenciál zo základného nápadu sme tu už dávno nemali. Začiatočné nadšenie a napätie vyhasínalo každou jednou scénou od druhej polovice kôli nelogickosti a neschopnosti deja gradovať. Je mi až ľúto dávať za 3, pretože herci, výprava a i réžia ma bavila svojou skromnosťou a nepotrebou megaakčných scén, no scenár je v druhej pôlke až neuveriteľne tupý - postavy konajú nesmierne nelogicky a majú krátku pamäť, ďalej sami nevedia, čo je pre nich vlastne dôležité... (...) Je tu cítiť bojazlivosť (alebo neschopnosť) autora prehĺbiť vlastnú základnú myšlienku pre film, pretože zistil, že načal niečo, čo je filozoficky viac, než čo by dokázal s touto kostrou scenára vysvetliť. A to je veru, obrovská škoda. Chcelo by to natočiť ešte raz... - A že sa tak nestane, o to sa v recyklačnom Hollywoode nemusíme obávať. (08.01.2012)