Skomírající detektiv (S04E02)

Přepis Doyleho povídky je skvělý, jenže dávno je pryč čistota prvních dvou sérií. Umírající detektiv zabira tak dvě třetiny dílu, a ten zbytek je otřesný melodramaticky brak s cliffhangerem na konci. Vůbec z toho začínám mít pocit, že scénář se píše tak, aby tu byla možná i druhá interpretace, a to, že celé se to odehrává v Sherlockově hlavě, a že ten boj a postavy jsou jeho vnitřní zkušenost. No, tak či tak, spíš by se tento díl měl jmenovat Mary se jen tak nezbavite. (09.01.2017)

"Nejsem laskavý, jen sjetý." Konečně! Po prvním dílu, který mě spolehlivě otrávil, se Sherlock vrátil totálně nastřelenej, ale o to víc koukatelnej. Jedinou vadou na jinak velmi dobrém pokračování, jsou extempore s paní Watsonovou, kterou bych nejradši po půl hodině umlátila lopatou. To není spoiler, to je konstatování holého faktu. (09.01.2017)

Toby Jones je výborný padouch, jenže tenhle díl si ho nezaslouží. A pokud nebudete kroutit hlavou nad plánem na Johnovu záchranu ani nad odhalením kdo je kdo, asi vás v životě nerozhází vůbec nic a můžete jít poučovat zenové mistry o klidu. Ano, líbily se mi Sherlockovy drogové scény a vůbec celá ta část se zničeným detektivem, který dohání vlastní mozek, nicméně připadalo mi to jako pro úplně jiný seriál. Mrzí mě to, ale na poslední díl Sherlocka se těším hlavně proto, že bude poslední. (30.04.2021)

Když přidáte k rozumu tak roptylující faktory jakými jsou city, láska a přátelství, pak se rozum pomalinku ale jistě vytrácí. A tak je to i s touto sérií. A závěr tohoto dílu nám dává na vědomí, že rozbředlá rodinná sága s prvky bláznivé telenovely se nám roztahuje do epických rozměrů. Celá série se tímto dostává do linie, kterou chce vidět jen většina populace, které degenerují mozkové buňky a která zamrzla u seriálu Ordinace v nějaké té zahradě, nebo kde. Vážně se bojím skouknout závěrečný díl a už googlim nějakou mastičku na zachování mozkového dělnictva. (25.03.2018)

Nevím, jestli bych přesně vypátral ten moment, kdy se rafinovaná a chytrá show stala bombastickou přehlídkou křečovitých masek a sebestředných zvratů, v níž detektivka slouží jen jako alibi pro rozvíjení stále chatrnějšího příběhu ústředního trojúhelníku... Každopádně dokážu zcela jasně posoudit (i bez pomoci terapeuta, kterého by mimochodem potřebovali spíš tvůrci než postavy), že symptomy se zhoršují a z Sherlocka se stává nekonzistentní a rozpadlá slátanina. Pohromadě jí drží už jen rádoby excentrické kulisy a ochota fanoušků jít dál s postavami, jejichž jediný smysl je držet lačné/nekritické fanoušky ve střehu. I za cenu, že zvraty a svět, do nějž jsou zasazeny, ztrácí veškeré opodstatnění. Bollocks. Proti tomu závěru je Cimrmanův Vichr z hor mistrovským dílem dějových motivací. (09.01.2017)