Skomírající detektiv (S04E02)

Definitivně a neoddiskutovatelně samoúčelný konstrukt zvratů. Hlavně aby si fanoušci zaplesali nad tím, jak moc je to všechno chytré. A ono se opravdu zdá, že Moffat s Gatissem se buď smějí jejich zprzněným nárokům, nebo maskují tvůrčí krizi. Lying Detective rozhazuje jednu vějičku za druhou v přemíru složitém ději naplněném odkazy pro nenasytné Cumberbitches a maskuje to, že původní motivace postav, tak jak vzejdou z poskládaného příběhu, vlastně absolutně postrádají smysl. Tvůrci jenom potřebují dostat diváka do stavu mysli "nic není nemožné", což je vlastně perfektní alibismus. A člověk se skoro nechá zmást, protože ono to všechno pořád vypadá moc dobře, dokonce líp než kdy dřív - dynamika strhne, herci jsou přesvědčiví, technická stránka je brilantní a Sherlock má dokonce emoce... Ale pro co? Ono je někdy lepší proti namachrovanýmu válečníkovi se spoustou skills s šavlí vytáhnout pistoli jako Indiana Jones a poslat ho do hajzlu. (10.01.2017)

Někdo by měl Moffatovi s Gatissem darovat nový slovník, protože v tom jejich se "symetrie" očividně speluje jako "sebevykrádání". Nejlepší moment: John Watson s pláčem vysvětluje zdi, že mu byla tou nejlepší manželkou evr a vždy od něj čekala to nejlepší, což ho dovede ke slibu věčného celibátu, zatímco Sherlock potichu spekuluje, kdo to vlastně strávil celou epizodu komičkoušsky sjetý. Btw takže Mary ve videu na rozloučenou požádala nejlepšího rodinného přítele, aby zahájil proces systematické sebedestrukce potenciálně ústící v Sherlockovu smrt, přičemž účelem tohoto procesu byla "záchrana" Johna Watsona, o jejíž potřebě jednak Mary neměla důvod spekulovat, která závisela na vzniku stupidního johnlockovského konfliktu založeného na konceptu Sherlockovy viny za Maryinu dobrovolnou sebevraždu debilitou a jež ve výsledku opět nabrala podoby manipulace Johna k usmíření se Sherlockem, což teda nevím není záchrana a Mary o tom neměla jak vědět možná předpokládala že Moffatovi s Gatissem se opět nebude chtít dělat nic než přepisovat třetí sérii aby se mohli spolehnout na zcela vymaštěnou zápletkovou berličku a lá deus ex machina a nemuseli psát nic originálního boha jeho zastřelte to někdo už to je jak koukat se na na retardovanýho psa jak se marně pokouší zbavit se svého trápení brokovnicí v zadku. (09.01.2017)

Príliš prekombinované, zmätočné a okázalé, a to už hovorím ja, človek, ktorý sa výživa v mysterióznych až kryptických príbehoch. Každopádne, samotná spletitosť zápletky mi nevadí, takisto ani večne enigmatický Sherlock, v tom problém nevidím. Avšak kameň úrazu tkvie v tom, ako vyslovene nerealisticky a nelogicky sú niektoré fakty podložené, dosť sa tu hraje na náhodu. Je vidieť, že autori žiaľ varia už z vody a až príliš povolili uzdu svojej fantázie. Na druhú stranu musím uznať, i keď som spočiatku pokladal vývoj deja za predvídateľný, nakoniec som bol poriadne prekvapený. A tiež uznávam, že záverečná osobitná chvíľka ma krásne rozcítila, aj keď ma vsuvky s Mary iritovali. Epizóda ako akýsi psychedelický zážitok celkom dobre fungovala, drogy vskutku pozoruhodne otvorili Sherlockovú myseľ. (08.11.2021)

Ooooo, Shely na tripu. To je mi teda věda. Konečně dostáváme až neuvěřitelně propracovanou detektivní zápletku a nějaký ten osobní kontext do děje. Něco vyrovnaného ve všem. Ach, ty kompromisy. Jednoznačně nemluvím o tom, že by nový Sherlock byl zásah do starých kolejí, ale jde o to, že po dlouhé době to je díl Sherlocka, který je opravdu zajímavý. Hezky propracovaný kousek. (10.01.2017)

Přepis Doyleho povídky je skvělý, jenže dávno je pryč čistota prvních dvou sérií. Umírající detektiv zabira tak dvě třetiny dílu, a ten zbytek je otřesný melodramaticky brak s cliffhangerem na konci. Vůbec z toho začínám mít pocit, že scénář se píše tak, aby tu byla možná i druhá interpretace, a to, že celé se to odehrává v Sherlockově hlavě, a že ten boj a postavy jsou jeho vnitřní zkušenost. No, tak či tak, spíš by se tento díl měl jmenovat Mary se jen tak nezbavite. (09.01.2017)