Sherlock

Tak ... na doporučení svých zdejších přátel jsem se pustila do sledování prvního dílu tohoto úspěšného seriálu. Mé první pocity značí úsměv na rtech nebo spíš takové pochichotávání se :-) Podle všeho tento Sherlock Holmes je opravdový génius, který nosí v hlavě mapy tras všech taxíků v Londýně, všechno ví, všechno zná, umí své myšlenky interpretovat tak rychle, že jsem sotva stihla číst titulky. :-) A Martin Freeman, můj nejoblíbenější hobit z Kraje ... je kouzelný. Jeho role mi ale celkem hodně připomněla roli doktora House (lékař, kulhající úplně stejně s téměř stejnou holí). Jinak celkem vtipný a sympatický seriál se sympatickým hudebním doprovodem. (13.04.2013)

Britské puntíčkaření a retrolook (v Londýně se ho dá docílit velmi snadno i s celým zástupem mrakodrapů a přerostlým Ruským kolem) v kombinaci se sitcomově kulometnou vyřídilkou a hravými vizuálními nápady (smsky přímo na obrazovce, šíleně deformované záběry (McGuiganův trademark) posilující dojmy ze zběsilých honiček, CSIčková vizualizace Holmesových dedukcí) staví tuhle adaptaci někam mezi starou dobrou sherlockovskou klasiku a novodobou verzi s Downeym (z té si půjčuje zejména říznější hudbu a tempo). Martin Freeman v zasmušilé poloze překvapením, Benedict Cumberbatch možná i televizním objevem roku plus tolik narážek na jejich snad příliš těsný (přitom se teprve rodící) vztah, odkazů na předlohu (ovšem nikoliv beze změn, takže i fanda je napnut do poslední chvíle) a soudobých vtípků, kolik divák unese. A jsem si jist, že nad tímhle uznale kývne jak postarší rodilý Brit, tak nadržený seriálový všežravec v srdci Evropy. Nezbývá než doufat, že po úžasně rozpustilém pilotu nezačnou docházet nápady. Vzhledem ke kvalitě britských (mini)sérií máme ale slušnou šanci na to, aby tahle nesmrtelná literární klasika dostala další upgrade, který k ní přitáhne nové fanoušky. Game is on! (01.08.2010)

*První dvě řady mohly uspokojit každého, na jemné škále od průměrně chytrých a středně odvážných produktů doby, jež stačí nakrmit detektivkou a kros-žánrovým humorem, až po ty neijnteligentnější, tzv. sociopatické jednotlivce (ač se právě tak dá uvažovat o individuofóbii společnosti, která panikaří z vyspělých jedinců), kteří v seriálu spatřovali naději na zbrusu nové a nově přitažlivé (new sexy), tercimileniální pojetí základních životních hodnot jako je hra, partnerství, přátelství či nepřátelství (jak už se dnes běžně zaměňují podle Nolana - viz trilogii Temného rytíře), identita, síť vztahů čili společnost a svoboda či zajetí v ní, z toho postulovaná logika konání i nahlížení a z ní vyplývající cena určitého života vs. specifická informace atd. atd. *** První dva díly třetí série sice vtipně pohřbily laciná očekávání většinové masy diváků, jež to kvitovala vděčně a s oddaným potleskem, aniž by byla s to rozeznat, že jinak jsou neústrojné, vyprázdněné a laciné jako televizní přestávka s koťátky v košíku, že se tu bez náhrady pohřbívají i mnohem závažnější přísliby a vyhlídky a že se navíc jedná o velice nedůstojný ceremoniál. Závěrečný díl třetí řady pak přirozeně nemohl být dostačující náplastí na způsobenou bolest, takže se o to sebekriticky (tolik uznání tvůrcům patří) ani nepokoušel, ale navíc se v něm mezi řádky strategicky přiznává, že celá třetí série byla vlastně jen omezenou kratochvílí, interludiem, jež tvůrcům možná získává čas a oddaluje skutečné rozřešení všech zauzleností, jimiž se s námi seriál na konci druhé řady rozloučil, na příště. Tím si seriál zachovává jak přízeň mas, tak si i dopředu zajišťuje pozornost oněch několika (snad alespoň desítek mezi milióny) z dobrého důvodu zklamaných ostražitých diváků, kteří nyní nemohou jinak, než ještě dát tvůrcům šanci a zjistit, zda čtvrtá série do té středověké společenské etiky (-- neboť s letopočtem se posouvá i měřítko a rozlišování dobra a zla, jak se jím vládlo lidským životům ve druhém miléniu, už i dvacáté století s jeho jezovity, trpiteli i kacíři zahrnuje do éry středověku --) řízne alespoň tentokrát tak odvážně, jak seriál sliboval, a připraví nám skutečný new sexy spirited mind blower. *** Přes evidentní otravnost, nedůstojnost a přebytečnost třetí série nemůžu snížit hodnocení ani o cípek hvězdičky za to, co bylo tak jako tak v prvních dvou brilantně zaseto, navíc s mžikající částečkou naděje, že tvůrci jenom přirozeně oddrenážovali nahromaděný masmediální tlak a čtvrtá série v klidu naváže na podstatu a existenciální jízda bude pokračovat dál. (29.01.2014)

Na BBC se mi líbí, že když se jí povede nějaký seriál, tak k němu přistupuje k rozvahou. Nerozmělní jej v nekonečných sériích plný zbytečné vaty, ale naopak upřednostní kvalitu. To je přesně případem Sherlocka, kdy jsou až na jediný ne tak perfektní díl (01 – 02) všechny skvěle napsány a hercům dávají dost prostoru, aby své postavy mohly rozvinout. Všechny inovace jsou parádní a v tomto moderním pojetí fungují pro seriál, žádná není rušivá. Naopak, i přestože je tak trochu House a tak trochu Sheldon zůstává Holmes Holmesem, jen v nové kabátě. Díky dostatečnému rozsahu zápletek je tato seriálová verze lepší než ta filmová Guye Ritchieho, byť ani ta není špatná. V seriálu je prostě víc prostoru k demonstraci Sherlockovi chytrosti a o tom má film o Holmesovi být. (20.02.2012)

Intuice mi napovídá, že každá doba potřebuje svého Sherlocka, ale možná to není pravda. Mne však tento detektivní poradce dokázal hodně pobavit, i když zábavné nálože deduktivního humoru položené v prvním dílu postupně ztrácejí na své výbušnosti. Přesto je to skvělá zábava pro všechny, kteří jsou schopni překousnout, že slavný detektiv vyměnil fajfku za počítač a se svou hyperaktivitou prozatím nevyhledal odbornou pomoc. (20.01.2014)