Made in Dagenham
Vyrobené v Dagenhame
Made in Dagenham
Režie:
Nigel ColeScénář:
William IvoryKamera:
John de BormanHudba:
David ArnoldHrají:
Sally Hawkins, Andrea Riseborough, Jaime Winstone, Nicola Duffett, Geraldine James, Bob Hoskins, Daniel Mays, Roger Lloyd Pack, Phil Cornwell, Robbie Kay (více)Obsahy(2)
Za vším hledej nakrknutou ženu. Odlehčený pohled na boj za ženskou rovnoprávnost s vynikající Sally Hawkinsovou v hlavní roli. Vyrobeno v Dagenhamu je svěží britská retro komedie zachycující skutečné události z roku 1968, kdy se v továrně společnosti Ford v britském Dagenhamu vzbouřilo 187 šiček proti pracovním podmínkám. Jejich požadavkem byly rovné platy pro všechny a konec diskriminace žen. Přes vážnost tématu se režiséru Nigelu Coleovi, známému komediemi Bílá vdova nebo Holky z kalendáře, podařilo zachytit tehdejší události zábavnou formou, aniž by sklouzával k lacinému humoru. Film se tak dá zařadit po bok britských sociálních komedií, jako je divácky velmi úspěšný titul Do naha! s Robertem Carlylem v hlavní roli.
Celý film doslova táhne svým živelným projevem Sally Hawkinsová v roli Rity O'Gradyové, která se postavila do čela tehdejších protestů. I v dalších rolích se objevují známí herci, mimo jiné Bob Hoskins, Miranda Richardsonová, Andrea Riseboroughová, Daniel Mays či Rupert Graves.
(Česká televize)
Videa (8)
Recenze (65)
Na Vyrobeno v Dagenhamu jsem se podíval jen kvůli Sally Hawkins, která mě zaujala ve Tváři vody a následně přímo uhranula v Maudie. Za jiných okolností by mě film na téma boj o ženskou rovnoprávnost v UK, nechal v klidu. Ne, že bych se zrovnoprávněním nesouhlasil, ale dramatizace na toto téma mi příjdou příliš populistické a nezáživné. A tento film to potvrdil. Jakkoliv mi byly hrdinky sympatické, tak ta zřejmá snaha přizpůsobit skutečnost filmovému formátu, celý příběh "ztuctovatěla". Šablonovitý scénář neumožnil jít trochu víc do hloubky postav, takže Sally byla v roli Rity nevyužita. Jako historický film, mi Vyrobeno v Dagenhamu nic moc nedal a s výjímkou pár úsměvných momentů, jsem se ani nebavil. Komedie to jistě nebyla. Takže jsem spíš zklamaný. ()
Viackrát vo filme sa poukáže na zlý nacizmus a ako bojovali proti nemu (dala to ako vzor hlavná predstaviteľka) a paradoxne tento film je reklama na Ford, ktorý bol kľúčový sponzor nacizmu a vôbec sa tým netajil. Majiteľ papa Ford až neviem koľko po vojne sa vzdal toho ocenenia od Hitlera. Keď vo vojne umierali americký, britský, sovietský či francúzsky vojaci, tak papa Ford zásoboval nacistov všetkým čo sa len dalo v jeho fabrikách vyrobiť a to ešte aj na území USA :) . Zatiaľ čo bedač a robotníci hladovali a zomierali vo vojne, tak páni kapitalisti z divokého západu si plnili svoje nekonečné vrecká. O tom bola 2. svetová vojna a každému bolo u riti, či to stojí život žida, slovana, alebo frantíka a akým spôsobom. ()
Nemůžu nevzpomenout na drama "Norma Rae" (1979), třebaže mezi oběma snímky existují nepřehlédnutelné rozdíly. Už jen samotný přístup k tématu je jiný. "Norma Rae" je vážnější - postrádá onu vtipnou, lehkonohou satiru, která i v nejtěžších chvílích věrně doprovází šičky z Dagenhamu. Mimo to: "Norma Rae" bojuje za vznik odborů, zatímco v automobilce Ford v osmašedesátém roce minulého století odborová organizace dávno není v plenkách - stala se silou, se kterou se musí počítat. Ovšem na druhou stranu trpí neduhy, s nimiž se potýká každé hnutí i každá partaj, jejíž funkcionáři si začnou žít nad poměry. To se potom horko-těžko hledají čisté, neposkvrněné ideály, které kdysi stály u jejich zrodu. Takže nezbývá nic jiného nežli iniciativa zdola. Nečekejte žádné pikantnosti, neboť sexuální diskriminací se rozumí nerovnost platových podmínek - nic víc ... a nic míň. Leč dějová linie je sama o sobě dostatečně atraktivní, aby vás dokázala zaujmout. P.S.: 1) Pravda, my jsme toho roku měli trochu jiné starosti. U nás Sověti svou demonstrací síly chtěli dokázat, že mají všechny své satelity pod kontrolou ... že žádnému z nich nehodlají trpět jakékoli výstřelky - a svým zásahem ve všech přihlížejících jen vyrobili či posílili averzi vůči své zemi a vůči společenskému řádu, který reprezentovali. A zatím ve Velké Británii necelé dvě stovky šiček bez použití tanků a palných zbraní přinutily svět, aby začal přehodnocovat svůj přístup k ženské práci; 2) V současném digitálním věku je svět zahlcený informacemi a událostmi, které musí den co den vstřebávat ... a někdy se mi zdá, že už to dost dobře nezvládá - že začíná být mírně sklerotický. Možná by neškodilo mu občas připomenout akci těch napohled něžných a křehkých, leč ve své podstatě neústupných a tvrdohlavých emancipovaných stvoření. ()
Britská sociální komedie má hluboké kořeny a dlouholetá tradice se proměňuje v pozoruhodné mistrovství. Britové dokáží zprostředkovat historické události a společenské procesy zábavným způsobem, působí na diváka jemnou ironií, chytrým humorem, vtipnou nápaditou scénou bodují tam, kde by si jiná kinematografie pomáhala emocionálními střety, patosem a tragikou. Vyrobeno v Dagenhamu líčí jeden ze zásadních konfliktů, které se odehrávaly v rámci tzv. druhé emancipační vlny ženského hnutí. Protest továrních šiček z Fordových závodů přerostl v boj za zrovnoprávnění žen v oblasti platů a pracovních podmínek a posléze vedl ke změně britské legislativy a měl ohlas po celém světě. Akce pár desítek žen dokázala proměnit společenskou atmosféru a změnit zavedené vzorce myšlení v tom nejširším měřítku. Celkový dojem: 90 %. ()
Niektoré veci na tomto svete by mali byť pravidlom a nie výsadou. Toto je asi najpodstatnejšia myšlienka ultrafeministického filmu, ktorý je tak príťažlivo natočený, že vzbudzuje dojem komercie aj napriek závažnosti zdelenia. Pre mňa je dôkazom, že aj film so silným posolstvom môže byť zábavný, môže byť aj trochu (niekedy aj viac) klišé a postavy nemusia byť nutne ambivalentné podľa historických reálií (chudák šovinista Henry Ford). Bál som sa, že sa začnú riešiť problémy typu "bez teba si neoperiem ani košeľu", čo reálne hrozilo, našťastie sa režisér včas spamätal a pokračoval smerom, ktorým si to všetky zúčastnené ženy zaslúžili. Za vzniknutú situáciu počas štrajku môže primárne firma Ford, avšak obyvateľstvo si zlosť búri na ženách, ktoré štrajkujú. Toto je ďalšia zaujímavá sociálna otázka, ktorú film nastoluje a Cole na ňu aj nekompromisne odpovedá. Ja mu dávam za pravdu, asi som idealista. Sme vo filmovom svete, kde je všetko dovolené a našťastie v tomto prípade aj do celkom vysokej miery v realite. ()
Reklama