Tajemství starého hotelu

Absolutní průměr absolutně ve všem. Nespoléhala bych na to, že to utáhnou herci (neutáhli) ani příběh (nuda), pochvalu zaslouží snad jen zvládnutě podaný budování napětí, který ale kazí jakási lehce komediální poloha či co (nevhodnej charakter hlavní hrdinky). Upozorňuju, že je to přesně ten typ filmu, kde se hodinu a čtvrt střídá nic s pár scénama detektivního pátrání po duchách pomocí magneťáků - samozřejmě s občasným mírným polekáním - aby v posledních patnácti minutách nastoupilo jakýs takýs strašení a byl konec. To jen tak na okraj, abyste od toho nečekali snad něco intenzivnějšího. Dá se to, pokud člověk přistoupí na "pravidla hry". Jo a opět pokus vyděsit Chopinovým legendárním nokturnem. Copak to jde? (11.03.2012)

Po uvážení a nechání filmu na mě plně dopadnout, musím ten plný počet dát. Takovýto film se málokdy vidí. Většinou se po úvodní nudě silně šlape na pilu a dbá se na co nejvíce lekaček, popřípadě krve. The Innkeepers jsou opakem. Na pilu vůbec netlačí a West nechává film pomalu plynout a rozvíjet se. Nechává diváka až cíleně mimo děj, jako pozorovatele, a nesnaží se ho zatáhnout do děje. Tedy, jen na oko snaží, jelikož vzhledem k více a více informacím o ději a v jeho pozdější fázi, ho stejně zatáhne. The Innkeepers jedou podle úsudku, že člověk se nejvíce bojí toho, co nevidí a v tomto vyhrává na celé čáře, jelikož i poklidná atmosféra filmu dokáže pěkně navodit tísnivou atmosféru. Kdy už tam ta Madelaine bude, sakra? Trailer jsem neviděl, zásadně se na ně nedivám, takže nevědomí jen umocnilo mé pocity. Herecké duo, Sara Paxton a Pat Healy snad ani lepší být nemohlo. Oba své role nepřehrávali a já měl pocit, jako když pozoruji opravdové pracovníky hotelu se zálibou v paranormálních jevech. Jejich, dá se říci, proměna, či "výměna rolí", v průběhu filmu byla zřetelná a přitom nenásilná. Poslední půlhodinku byla Sara Paxton skvělá a celkově film již přešel do "očekáváné" podoby, ale stejně ve smyslu "méně je více". Tím vzrůstající a nepříjemnou atmosféru jen více umocnil. Není to totiž jen přehlídka lekaček, ale je vidět, že jsou použity promyšleně. The Innkeepers je milá, plíživá změna, která by si podle mě zasloužila za své kvality většího uznání. (20.04.2013)

V dnešnej dobe naraziť na kvalitný horor hodný piatich hviezdičiek je už celkom unikátne, tak prečo si nevychutnať aspoň ten štandardný priemer, ktorý nám dnešná doba ponúka? Pôvodne som chcel dať 3* ale keď som sa pozrel na ostatné horory čo som kedy videl, no nemohol som dať tak málo. Napríklad pri tomto filme ma veľmi pobavila prvá pól hoďka a nevinná tvárička Sary Paxton, ktorá však nemala nič spoločné s hororom, ale zato ma pohodovo naladila, kvôli čomu sa mi The Innkeepers páčilo. (17.01.2012)

Ti West je borec, který umí napínat a strašit pěkně postaru, minimalisticky, především prostřednictvím promyšlených obrazových kompozic (a v podstatě bez jakéhokoliv viditelného CGI a trapně předvídatelných lekaček). Tajemství starého hotelu je ale bohužel jen ucházejícím odvarem jeho vynikajícího předchozího Domu ďábla. Trpí to strašně dlouhou (minimálně hodinovou!) expozicí, která sama o sobě mnoho zajímavého nenabídne. Velmi funkční poslední půlhodina celkový dojem hodně táhne nahoru, ale silnou pachuť zbytečně rozvleklé a natahované banality už nemá šanci přebít. Tohle opravdu nemělo mít 100 minut, ale maximálně, maximálně tak 80... 60 % (18.11.2017)

Ve starém hotelu Yankee Pedlar Inn straší. Obchází tam duch oběšené ženštiny, která si se svým zjevením dává na čas, a ostatně tohle duchové dělávají, že se zjevují a zase mizí, když to dotyčný nejméně čeká. Hotel se bude co nevidět zavírat a zůstali v něm jen dva zaměstnanci, Claire a Luke, co zřejmě z dlouhé chvíle a úbytku hostů, horlivě pátrají po paranormálních jevech a pátrají tak dlouho, až se konečně dočkají. Jejich zanícení se přenese i na diváka, anebo taky ne. Záleží hlavně na tom, jak moc jste ochotni přistoupit na "ghost game", se kterou přišel scenárista, stříhač a režisér v jedné osobě Ti West. Jeho až sofistikovaný přístup k hororům a jeho velmi umné budování napětí a fungující kamerové nájezdy, nebo nesmělé nahlížení p.o.v. kamerou do tmavých koutů nebo pohled od prahu dveří do na první pohled zdánlivě nehybné místnosti, mě zkrátka baví. Do hlavní role si West vybral sympatickou Saru Paxton, která si zkrátila svoje princeznovské vlasy, aby si zahrála astmatičku, která je přímo posedlá strašidelnou historkou, kterou je starý hotel opředen. Ukázala se jako obrovský a nečekaný tahoun filmu, a to i když se většina filmu obejde bez zjevení ducha a jen se o něm mluví. Sara Paxton ani na vteřinu neselhávala a byla to hlavně ona, kterou si lze z filmu zapamatovat. Důležitou a nepostradatelnou složkou pro dobrý horor se ukázala také strašidelná hudba Jeffa Grace, jejíž zlověstné motivy dobře korespondovaly a podtrhávaly výsledný "bubácký" efekt filmu. Ti West však svůj horor nepojal smrtelně vážně a je v něm k vidění spousta odlehčených až zábavných momentů, akorát jsem moc nepobral, proč film po vzoru starých bijáků rozdělil do kapitol, protože mně to nepřišlo nijak funkční. Ti West zdatně napodobil i tentokrát staromilské strašidelné horory a za pomoci moderních postupů dosáhl zajímavého výsledku s překvapivým koncem. Jak moc vás film bude bavit, záleží na tom, jak jste zběhlí v hororech. Pro mě pořád lepší a poctivější, než nedávné a chabé Insidious nebo Paranormal activity 3. Příjemné mrazení v zádech zaručeno. 70% (15.04.2012)