Kůže, kterou nosím

Další Pedrova genderová transgrese prostoupená destilovaným melodramatem a okázalou vizuální pózou. Poprvé jsem se u jeho filmu smrtelně nudil a odcházel s dutým pocitem, že po výtečné sebereflexi v podobě Rozervaných objetí se Almodóvar zase propadá do své obsese prázdnými pózami a fetiši, které jsou sice zajímavé samy o sobě, ale z hlediska jakékoli reflexe jsou vytěženy právě jen svou okázalou jinakostí a přehnaností. Chápu, že tenhle teatrální obraz mužské touhy po neexistujícím dokonalém těle i splývavosti sexuální touhy může být teoreticky působivý, ale mne zcela minul. (04.07.2011)

Zvrácenost? Nikoliv. Kůže, kterou nosím je víc než čímkoliv jiným romantickým příběhem, který vytryskl z pera Pedra Almodóvara. Španělský režisér jej třímá pevnou rukou a mazlí se s každým detailem. Jemnými a promyšlenými tahy stupňuje napětí až na samou mez únosnosti. Před samotným závěrem pak vyvíjí přímo maximální tlak. Až nakonec v bouřlivé explozi pocitů přichází neodvratné vyvrcholení. Viděno a prožito během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (29.04.2015)

Co Almodóvarův film, to úchylka, tentokrát má posedlost podobu Antonia Banderase (který si už, díky Bohu, přestal hrát na hispánského krasavce), plastického chirurga, žijícího v honosném domě plném krásných obrazů, z nichž jeden je živý - přesto není originál. Snímek hodný zhlédnutí, už kvůli zvláštnímu námětu (kapku překombinovanému, takhle účelově a přitom ledabyle mást diváka, si může dovolit jen fandy zbožňovaný autor, neznámého nováčka by roznesli na kopytech), zneklidňujícím houslím v jímavém hudebním podkresu, Antoniovu výkonu a nadpozemsky krásným slzavým očím Eleny Anaya. FILMOVÝ POSTŘEH: Jestli on nebyl Pedro původně žena... už jen ten cit pro barevné hadříky v jeho filmech :-) (20.04.2012)

Námět pro exploitation horor v rukách artového režiséra. Výsledkem je pozoruhodný film, při jehož sledování jsem přešel od mírných rozpaků až k absolutnímu nadšení. Krásně natočené, chytře zrealizované co se týče dávkování informací (chvilku jsem se obával, aby to, co je jasné od poloviny stopáže, nebylo v závěru odhaleno jako šokující pointa - Almodóvar ale své diváky naštěstí nepodceňuje) a bez problémů vzbuzující celou škálu emocí. Už dlouho jsem neviděl film, v němž by se jednotlivé žánry střídaly a prolínaly tak plynule a s takovou lehkostí. Z La Piel que habito by se dal úplně bezproblémově sestříhat trailer na horor, komedii, drama, sci-fi i romantický film - a nepochybuju, že se časem takové sestřihy někde na youtubu objeví. PS: Pokud chcete vidět undergoundové hororové zpracování téhož námětu, zkuste tento film (ale neklikejte na ten odkaz dřív, než zhlédnete Kůži, zkazili byste si zážitek). (09.09.2011)

Ach, Pedro, co ti na to mám říct...? Takhle dokonalá transformace totálně ujeté hovadiny do uhrančivého sci-fi se nevidí každý den. Nemohl jsem odlepit oči od čehokoli, co se tam zrovna odehrávalo, ať už to bylo cokoli z toho tuctu žánrů, kterých se film dotkl. Nepamatuju si, kdy naposledy se mi takhle líbil Antonín Bandaska, co vím ale na tuty, že se mi nikdy předtím tak nelíbilo to, o čem vlastně nemůžu napsat, že se mi líbilo, protože bych na kapotu tohohle vypulírovaného bouráku namontoval pěkný spoiler. Kapiš to? Mrkněte na to a napište mi, jestli jste tuhle moji šifru rozlouskli nebo ne. (Challenge Tour 2015, film č.18) (14.04.2015)