Můj přítel delfín

Podle skutečných událostí, s roztomilým zvířetem a krásným happyendem, dalo by se to považovat za ideální recept na úspěch, ale nějak šla celá ta záležitost s delfínem mimo mě. Příběh by se podle mě vměstnal do půl hodiny, hlavní hrdina i jeho kamarádka nijak nezazáří a asi to vážně vytahuje jen samotný delfín a samozřejmě pan Freeman, díky kterému to bylo mnohem snesitelnější pokoukání. (30.04.2012)

Taková variace na Zachraňte Willyho, ale tentokrát podle skutečné události. Je to miloučký, pro děti a pro ty, kdo si rádi prvoplánově popláčou. Mně byly sympatické postavy, příběh taky hezký, ale kdyby se trochu ubralo na komičnosti a přidalo se na dramatu, byla bych ještě spokojenější. A rozhodně můžu prohlásit, že jde o jeden z nejhůř nadabovaných filmů, co jsem měla tu čest (nebo smůlu) vidět. (12.04.2014)

Vřele doporučuji tento rodinný film, po jehož zhlédnutí jsme si celá rodinka sedli k internetu a naťukali stránku, která se objeví v závěrečných titulcích. A hle - ten delfín opravdu žije v tom americkém akváriu! Tento film si na nic nehraje, není zbytečně patetický a v některých chvílích není ani jednoduše odhadnutelný. Film nám sice vypráví příběh o těžce zraněném delfínovi, kterému musí být amputována ocasní ploutev. Je to ale film, který je schopen dodat sílu i lidem, které postihl podobný osud jako hlavního hrdinu. Je to film o tom, že by si člověk měl uvědomit, že je možné východisko a alternativa i z celkem bezvýchodné situace. Je to film, který prostřednictvím dramatického životního příběhu delfína dává naději mnoha dalším lidem s podobným osudem. (28.09.2012)

Typicky hollywoodsky nadýchaná cukrová vata, ze které vás bude bolet břicho. Filmy podle skutečných událostí jsou vždy tenký ledem a svádí k uslzeným dramatům, ve kterých by se všichni nejraději rozdali. Delfíní samička Winter si soucit a pomoc určitě zasloužila a ani k tomu nepotřebovala tuto prvoplánovou agitku. 35% (01.03.2012)

Dneska jsem se cítil nějak naměko, a tak jsem se rozhodl, že se dorazím nějakým citově vyděračským dryjákem. Po delší době jsem taky potřeboval pročistit slzné kanálky, a proto jsem šáhnul po Dolphin Tale, který jsem si na podobné chvíle schovával už pěkně dlouho. Konečný efekt se dostavil. Slzy mi kanuly jako po dávce pepřového spreje a hora papírových kapesníků se předemnou úctyhodně vršila. Příběh tichého chlapce a postiženého delfina, kteří pomohou jeden druhému mě opravdu dojmul. Je natočený moc pěkně, dojemně a citlivě s dobrými herci v čele se sympatickým adolescentem, který nakonec uspěje tam, kde dospělí selhávají. Jo, proč ne, sem tam takový rodinný film není naškodu. Ale pro někoho kdo považuje za vrchol světové kinematografie Cameronovy Vetřelce a při Avangers se v kině baví jako malý capart, by se hodnocení ve všední dny, kdy jsem při smyslech, pohybovalo někde kolem tří hvězdiček. (08.05.2012)