Můj přítel delfín

Příjemný film, který pohodově charakterizuje vztah vnímavého savce k člověku. Do jisté míry by se dalo říct, že se od delfínů máme stále co učit, co se týče fair play. Ale teď vážně, není bez zajímavostí, že se s nimi stále snaží člověk navázat kontakt. Jaksi automaticky předpokládám, že je delfín moudrý, a určitě na sebe všechno hned přeci lidem nevytroubí:-) (01.05.2012)

Dneska jsem se cítil nějak naměko, a tak jsem se rozhodl, že se dorazím nějakým citově vyděračským dryjákem. Po delší době jsem taky potřeboval pročistit slzné kanálky, a proto jsem šáhnul po Dolphin Tale, který jsem si na podobné chvíle schovával už pěkně dlouho. Konečný efekt se dostavil. Slzy mi kanuly jako po dávce pepřového spreje a hora papírových kapesníků se předemnou úctyhodně vršila. Příběh tichého chlapce a postiženého delfina, kteří pomohou jeden druhému mě opravdu dojmul. Je natočený moc pěkně, dojemně a citlivě s dobrými herci v čele se sympatickým adolescentem, který nakonec uspěje tam, kde dospělí selhávají. Jo, proč ne, sem tam takový rodinný film není naškodu. Ale pro někoho kdo považuje za vrchol světové kinematografie Cameronovy Vetřelce a při Avangers se v kině baví jako malý capart, by se hodnocení ve všední dny, kdy jsem při smyslech, pohybovalo někde kolem tří hvězdiček. (08.05.2012)

Tak pohádkové, až se člověku nechce věřit, že by všechny události zobrazené ve filmu byly opravdu podle skutečné události. A ta veterinářova dcerka mi byla strašně nesympatická. Bohatě stačí jedno zhlédnutí. P. S. Původně jsem se na snímek vůbec nechtěla podívat, protože raněná zvířata mě většinou dovádějí k pláči. V tomto případě jsem k slzám tak nějak neměla důvod, uf. (26.09.2015)

V dnešnej uponáhľanej a zvláštnej dobe, kedy si človek zabúda všímať ľudí okolo seba, je krásne vidieť príbeh, v ktorom si človek nájde čas i na poranené zvieratá. Každý si asi pamätá celkom dobrý rodinný film Zachráňte Willyho, ktorý vznikol takmer pred dvadsiatimi rokmi. Niečo podobné predstavuje rodinná dráma Dolphin Tale. Je to skvelý film podľa skutočnej udalosti, ktorý je plný emócií a citov. Hlavným predstaviteľom je zranený delfín Winter a malých chlapec, ktorý je jeho ľudským priateľom. Prvá polhodinka filmu je nemastná neslaná, bez atmosféry, emócií a akýchkoľvek dojímavých scén. Neskôr sa to však poriadne rozbehne, príde atmosféra a napätie, veľa emócií a citov, prehlbujúcich sa vzájomných väzieb. Celé je to strašne krásne a dojímavé. Človek hneď pochopí, že nikdy sa netreba vzdávať a všetko môže skončiť veľmi šťastne. Príbeh o vzťahu človeka a zvieraťa vždy zaujme a Dolphin Tale zaujme o to viac, že je podľa skutočnej udalosti. Podstatou v živote je nebyť arogantným sebcom, ale pomáhať ľuďom i zvieratám, ak to potrebujú. To je posolstvom filmu, ktorý sa oplatí vidieť a to napriek nižšiemu rozpočtu, zvláštne znejúcim menám a čudesným dialógom. Z času načas mám rád zažiť niečo naozaj emotívne a tak som bol naozaj spokojný. (01.04.2012)

Pohodový, takový povznášející rodinný biják o záchraně zmrzačeného delfína skrz pouto s malým klukem a vytvoření protetické ocasní ploutve. Vždy hravá Winter (to je ta ryba :-), která zde skutečně "hrála" samu sebe - což musím kvitovat, protože její digitální trikový dvojník pro pár pasáží vypadal dost lacině) zosobňuje inspirativně pozitivní přístup k životu s handicapem (ruku v ruce s prosluněným přímořským počasím a milými, hodnými, zapálenými lidičkami). Tady by se i kámen ustrnul = byl jsem lehce naměkko. (27.09.2016)