Oddělen

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)

Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... (05.09.2012)

Presne takéto drámy zbožňujem. Z časti mi to pripomínalo Americkú krásu, z časti som mala pocit, že sa pozerám skôr na niečo severské ako americké. O výkone Adriena Brodyho ani netreba hovoriť, ale všimli ste si Sami Gayle? Pre mňa doposiaľ neznáma tvárička, ale jej počin ma nadchol a dúfam, že s ňou čoskoro uvidím aj iný film, keďže talent v nej určite je. (05.02.2014)

Vzpieranie sa jednoznačnému hodnoteniu filmu, spôsobil konflikt medzi tým, že na jednej strane ide o typizovaný produkt, no na druhej strane sa typizácii vzpiera, pričom obsahuje obe tieto polohy v jednom. Typizovaná je schéma klasického školského filmu: 1. nový učiteľ prichádza. 2. žiaci sú zlí ani čerti, nováčikovi situáciu neuľahčujú. 3. učiteľ im ukáže cestu a dokáže sa vyrovnať s diabolskou svorkou. 4. učiteľ vyhráva a... 5. ...a odchádza. K tejto schéme sa našrauboval v posledných rokoch typický obraz hrdinu, ktoré má nejaké dosť vážne bebí/ bobo/ bó z detstva a prenáša sa mu to do dospelosti. Svoju minulosť aj súkromie si úzkostlivo stráži, no v práci dôsledne až intímne pitve vnútro svojich klientov. Vždy je takýto hrdina profesijne niekým, kto sa z podstaty povolanie často stretáva s druhými - lekár, policajt, psychológ alebo učiteľ. Snaží sa vyliečiť telo a nezriedka aj dušu. Ako aj tu. Sympatickými sú kreslené prestrihy, zobrazujúce temné stránky myslí ako aj momenty, kedy sa vysvetľuje, proti čomu treba bojovať. Proti neustále prítomnému marketingovému holokaustu, nazývaného inými autormi aj ako vymývanie mozgov či menticída alebo shit for brains. V tomto zmysle pokladám Oddeleného, napriek všetkým jeho protirečeniam za pozitívnu výzvu - neutíchať v osvetovom boji: nenásilným vzdelávaním proti cielenému ohlupovaniu! Napriek všetkej tej agresivite do školských osnov spútaných otrokov, pre ktorých rodičov je pomaly každý zdvihnutý hlas učiteľa dôvodom na súdny spor tyranizujúci malého chudáčika, atakovaného všetkými možnými syndrómami. Od ADHD cez autizmus, hyperkinetiku až po rôzne neurózy. (16.09.2014)

VŠICHNI JSME STEJNÍ, VŠICHNI CÍTÍME BOLEST A VŠICHNI MÁME VE SVÝCH ŽIVOTECH ZMATEK..... /// PROČ TAHLE ŠKOLA NENÍ MEZI NEJLEPŠÍMI? (protože jsou to zmrdi a na každý hodině bych jednoho pro výstrahu ,,říznul“a nechal vykrvácet…) Jo, takový jsou první pocity, ale v hlavní roli je tu Adrien Brody. Zatvrzelej, rozjímající, zlomenej a ukázkovej příklad Watersova chlápka ,,za zdí“. ON by mohl změnit svět (k lepšímu, vole!…). ALE CHTĚJ LIDI VŮBEC DRUHOU ŠANCI? (nebo je to jen havěť, která musí trpět!…) Film, ze kterýho cejtím touhu po disciplíně, o očistu společnosti, vzpouru proti marketingovýmu holocaustu. A i když je to točený jinak, je mi ,,TO“ sympatický, protože ,,tomu“ rozumím. To, že Brody dokáže po Predátorovi zkrotit i černýho studenta totiž není až tak podstatný. Důležitá je formulace ideí slušnýho člověka. Zajímavej film, plnej lidskejch problémů, praktický přehlídky bolestí společnosti a několik verzí osamělosti nevýznamných mezi bezvýznamnými (a hovno potom, že jsou to tady (hlavně) učitelé). Hledáte myšlenku? Tady je! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád zjišťuju, že je všechno na hovno. 2.) Myslím, že TO můžu změnit 3.) Thx za titule ,,Bonolennes“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.05.2012)