Oddělen

"Kde sú rodičia?, tieto školské budovy ešte donedávna žili...." Čím hlbšie zalovíme v pamäti, či už našej alebo našich rodičov a starých rodičov, tak sa celkom jasne vybaví vtedajší rešpekt detí a rodičov k učiteľom. To čo sa dnes deje na niektorých školách, tak to zostáva rozum stáť. Ešte pár rokov a toto povolanie bude iba pre silnejšie povahy. Dnešné znudené a drzé deti, ktoré celý deň čumia len na displey mobilu, nemajú záujem o nič. Žiaden záujem o to, ako ťažko je dnes zarobiť peniaze, udržať si práce a živiť rodinu... Kto dnes zamestná znudeného leňocha, čo ťahá nohy za sebou a ruky má od roboty vytočené nabok? Film ponúka ten drsnejší pohľad, povolanie učiteľa až na hrane, pri ktorom sa mnohí rozhodnú radšej robiť niečo iné. Režijný rukopis T.Kaye je poznať, kto videl Kult hákového kríža, podobnosť nájde. Smutný a bezútešný film so silnou atmosférou. 70%. (08.02.2014)

Sice se jedná o těžkotonážní drama, což není něčím, nad čímž bych si hladíval bradavky, ale zde nejde o lacinou citovou vydíračku,takže pro mě bylo dost velkým překvapením, že jsem čuměl s otevřenou hubou. Adrien Brody, ač ho nemám zrovna mezi oblíbenýma hercema, prostě hrát umí skvěle, zde osamělého učitele na střední škole. Ostatně celý snímek je zasazen díky svým postavám i prostředí do školsko-vzdělávací tématiky, což samo o sobě stačí na hlubší filozoficko-morální zamyšlení. Přidáte-li k této pevné kostře takzvaný "american poor district high school stájl" se všema parchantama a pro nás nepředstavitelnou drzostí a bordelem, dostanete dost nepěknou podívanou, ze které čpí pouze pocit zbytečnosti, beznaděj a deprese. Asi takto: zábava 0%, humor 0%, optimismus 0%, emoce 100%, beznaděj 100%, deprese 100%. sebevraždy - několik, herci 100%. Ti herci jsou s puntíkem, protože samotná postava Sami Gayle mně tam připadala zbytečná, nereálná a místy i mizerně zahraná. Ale jako snažila se, holka, takže kvůli ní hodnocení srážet nebudu, ale co si budem povídat, na takovou Ellen Page nemá ani náhodou. Závěrem - na filmy tohodle typu se má cenu dívat, protože pak si třeba člověk uvědomí, že není zas tak špatně, jak se může zdát, protože dycky může být ještě hůř! Paradox, že? Doporučuju! (05.02.2014)

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)

Sú filmy, od ktorých viete, čo presne by ste mali čakať, potom sú filmy, pri ktorých si nie ste priamo istí, o čo by malo ísť a potom sú filmy ako Detachment, u ktorých nemáte vôbec páru, do čoho to vlastne idete. O to väčšie prekvapenie je, keď sa z takéhoto neznámeho koňa vykľuje prvotriedna prehliadka. Presne také je totiž intímna dráma o učiteľovi Henrym Barthesovi, ktorá istoiste nesadne úplne každému, jednak preto, že to je rozťahané a tiež z nutkania zastreliť sa po skončení filmu. Až ma pri sledovaní titulkov napadla myšlienka, prečo sa preboha robia filmy za milióny dolárov, keď stačí hlavný hrdina a dve vedľajšie postavy k opísaniu tých najhlbších pocitov. Buďme vďační za filmy ako je Detachment, pretože takých je ako šafranu a predrať sa k nim cez burinu nie je vôbec ľahké. (28.10.2019)