Oddělen

"Nejhorší na týhle práci je, že ti nikdo nepoděkuje.". Jo, učit tuhle neskutečnou verbež bez ideálů a nezlomit nad nimi hůl, to už je skoro na svatořečení. Jenže Adrien Brody si nehraje na mučedníka, prostě žije v té své prázdné skořápce jak nejlépe umí, což je v tomhle marketingovém holocaustu dost depresivní. Když to neudělá nikdo jiný, tak aspoň já děkuju .. za tenhle film a za tu naději, kterou jsem vnímal uprostřed všeho toho smutku. (08.01.2014)

Asi neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke mně jako k člověku který žije na zemi v roce 2013. Poukazuje bez skrupulí na fakta před kterými mnozí z nás zavírají oči... Ano, můžete namítnout, děj se odehrává v USA, né tady v Evropě, né tady v Čechách. Je tomu ale opravdu tak.? Je tu ještě pořád takový rozdíl? Dejme si ruku na srdce a zamysleme se nad tím, co nám chce film říci. Já to právě teď dělám a je mi z toho do breku... ani né proto, že by mě film jako takový dostal do nějaké deprese, ale že mi tenhle snímek pootevřel oči, já se jimi podíval na naší společnost. Na naší mládež, která by měla být naší budoucností, na jejich rodiče, na to jak všichni žijeme, co nás ovládá a nutí dělat rozhodnutí, které děláme aniž bychom v podstatě věděli, proč takovéhle rozhodnutí děláme. Když se na to podívám jen trošku pootevřenýma očima je mi z toho do breku, budoucnost totiž nevidím nijak valně... Už někde v polovině filmu mi proběhlo myslí taková analogie, nebo přirovnání naší minulosti a přítonmosti potažmo budoucnosti. Před stovkami let, ve středověku, byly čest, odvaha a hrdinství připisovány hlavně rytířům, ti o ně celý život usilovali, žili pro svou čest, byli na ni pyšní a bránili si ji. V dnešní době můžeme tyto vlastnosti připisovat rodičům, kteří se opravdu a se zájmem věnují výchově dětí, snaží se jim vštěpovat morální zásady a sami se podle nich chovají. Můžeme je připisovat i dětem ve školách které se NENECHAJÍ zlákat (teď to přeženu když řeknu "gangy") nebo snadným postupem s naprosto špatnými známkamy bez jakéhokoli učení, bez jakékoli disciplíny, bez jakéhokoli zamyšlení se nad budoucností. Tyto rodiče a děti můžeme považovat za odvážné hrdiny, protože, žít v dnešní době život zodpovědně a čestně, na to je potřeba pořádná porce osobní odvahy. Myslím že tenhle film by měl vidět a zamyslet se nad ním každý člověk. Za mě 100% a okamžitě do mé Topky. (27.03.2013)

Z istého uhla pohľadu takmer dokonalý film, ktorý ale citovo vydiera a keby nemal Brodyho, asi by pôsobil iba ako kvalitný experiment na poli depresívneho artu. Lenže on Brodyho má a Brody je skvelý! Keď sa však na to pozrieme s odstupom, zistíme zrejme, že stále rozpráva o tom istom. Že ak sa jeho postava niekam posunula, asi iba v kruhu. Čo by nemuselo vadiť, hrá totiž rozorvaného učiteľa s "family issues", ktorý sa naučil, že sa v živote v konečnom dôsledku nič nemení (k lepšiemu). Alebo je film jednoducho, napriek všetkým kvalitám, trošku plytký. Alebo, ďalšia eventualita, iba som sa s filmom nestotožnil. Ale čudovať sa iným, ktorí dali plné hodnotenie, určite nebudem, bol to nevšedný sugestívny zážitok. (08.10.2012)

Detachment možná není úplně dokonalý film, ale mně osobně neuvěřitelně padl do noty způsob, jakým je odvypráven. V centru máme podivně ztrápeného učitele, napůl vyhořelého a napůl s tepajícím srdcem zachránce. Film nás častuje velmi působivými scénami, jejichž šokující vyznění ještě podporuje neklidná kamera. V žádné scéně se však nezůstává přehnaně dlouho, jejich pointa bývá často dokreslena až hloubavým proslovem, či nesmírně inteligentním komentářem hlavní postavy a to se mi velice líbí. Film skvěle vykresluje jak těžké je pracovat s problémovými lidmi a snažit se napravit to, co bylo zanedbáno v jejich výchově - většinou to ani nejde... 9/10 (18.01.2015)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)