Žena v černém

V podstatě dost brakové, babsko-povídačkové téma zpracované sterilně a nudně a studeně, jako by šlo o nějakou oficiální biografii populárního státníka. Tím pádem zcela nepochopený a nevyužitý potenciál námětu. Považuju se za člověka, který má strach rád a také ho má docela hodně nakoukaný, takže zde používané lekačky by se mnou nepohnuly, ani kdybych se dívala o půlnoci sama na hřbitově a promítala si to na stěnu staré zapavučinované hrobky. A casting hlavní role je ostudný. Kdyby tam figuroval hercův sádrový odlitek, tak od něj člověk dostane víc emocí než z živého masa. (27.07.2012)

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem. 4 a ½. (08.03.2012)

Odharryovaný Daniel předvádí velmi solidní výkon v hororu velmi nevyváženého tempa. Ve vlažnějším rozjezdu se sice úspěšně buduje obstojná mystery atmosféra a film má svůj hlavní vrchol ve druhý třetině - noc v domě - druhý finále je ale o dost slabší a rychle ztrácí tempo. Divák by se měl připravit, že uvidí mnoho až příliš provařenejch věcí (což se podle mě do remakeu staršího filmu, kterej má přece jen trochu inovovat a vylepšovat, nehodí) jako např. zapálení svíčky=lekačka, záběr přes rameno na ducha, hrdina se otočí, duch fuč apod. Pokud se přes to přenese, čeká ho místy slušná hororová záležitost, která sice jako celek moc neobstojí, ale svoje strašení si odbude se ctí. Jo, a ještě... Já chápu, že tohle je natočený podle staršího filmu a k zápletce se má od začátku přistupovat jako k neoriginální nýbrž fungující, nicméně vyústění takhle moc nenápaditý mě prostě zklamalo. Chválím ovšem Daniela, Ciarána a Janet McTeer, uhráli to s přehledem. (04.03.2012)

Přiznávám zcela dobrovolně, že horory nejsou mým oblíbeným žánrem, tudíž The Woman in Black běžela v kině celých šest týdnů, než jsem se na ni odhodlala zajít. (Touha vidět Radliffa v něčem jiném než Harrym Potterovi, přítomnost Ciarána Hindse, podle traileru velmi hezká vizuální stránka, srovnání se Sirotčincem v jedné z recenzí a vědomí, že ustát filmy s přístupností od dvanácti let bych v jednadvaceti měla zvládnout, nakonec vyhrály.) A přežila jsem. Vizuální stránka vycházející z černobílých kostýmů a snížené saturace obrazu a atmosféra vytvářená domem, houpacím křeslem a otiskem na skle je velmi podmanivá. Snad jen od příběhové stránky jsem, snad kvůli odkazu na Sirotčinec, který dokázal balancovat na hraně racionálního a mystického vyznění, čekala mnohem víc. (24.03.2012)

Žena v černém, muž (spíš chlapec) v úleku, dívka s louhem, manželka v bílém... názvů by se našlo hned několik, avšak podstata zůstává stejná. Studený anglický hororek s duchy a blaty, vás bude děsit tak, že si cestou do práce dáte setsakramentskej pozor, abyste neupadli do vřesoviště. Dlouho odkládaný snímek, ze brzy ukázal jako dobrou volbou na studený zimní večer. (15.01.2015)