Žena v černém

I've never been so fucking scared like this in my whole life! Nevím, jestli jsem ten večer, kdy jsem se na Ženu v černém dívala, byla v nějakém silném emočním rozpoložení, nebo, co to se mnou bylo, každopádně myslím, že takové stavy jsem snad u žádného hororu ještě nezažila. Byla jsem vyklepaná jak alík a tekly mi slzy "hrůzy", nebo jak to mám nazvat (víte, takový ten stav, kdy se někde oběť schovává před vyšinutým maníkem se sekerou, nebo prožívá šílenou noční můru a strachy začne brečet:) Hned úvodní půlhodinka mi nabídla zhruba šest šokujících lekaček, které mě totálně odrovnaly, a měla jsem dojem, že jestli to tak půjde dál, ve zdraví to nepřežiju. A kdybych se poté zbytek filmu nedodívala s ovladačem před očima, kdykoliv "to" přicházelo, zřejmě by k tomu možná i došlo:) Ačkoliv Žena v černém přináší ten nejklasičtější "Ghost Story," který není v podstatě nikterak originální, ani nijak složitě propracovaný, hustá a značně ponurá atmosféra viktoriánské Anglie a především samotná dokonale děsivá Dáma v černém vše bohatě vynahrazují. Takže v podstatě ta nejtradičněji zpracovaná duchařina, v níž opět figuruje starý, chátrající, "Scary House" s pohnutou minulostí a jeden zlostný duch, mi přivodila pravděpodobně ten nejděsivější status, jakého jsem zatím při sledování hororů dosáhla. A při pohledu na Daniela Radcliffa jsem měla dojem, jako bych se dívala na Richarda Armitage ve studentských letech:) (01.11.2013)

Znovuzrozený Hammer nemá ve svém portfóliu strašidelnější horor! Tentokrát kašlu na jednotvárnost lekacích scén a lehce předvídatelný konec. Tohle je gotika ve své nejprůzračnější podobě! Musim uznat, že přesně taková mi tu dlouho chyběla. Woman in Black není remakem stenojmenného televizního filmu, nýbrž nové zpracování, a tak si může dovolit zajít v podstatě dál, než jeho starší bratříček (ten mě chvílemi dokonce nudil). Samozřejmě, základní premisa zůstává stejná, ale Watkins doslova čaruje, aniž by k tomu potřeboval kouzelnickou hůlku. Už samotné starobylé sídlo uprostřed bažin nahání strach, kor když do něj naženete neposedné duchy. Kamera si pohrává s divákovou představivostí a nutí ho hledat v tmavém interiéru domu nezvyklé stíny a postavy. Ve své podstatě strašně jednoduché, ale dostatečně fungující. (28.02.2012)

Atmosféra silně připomínající Utažení šroubu od Henryho Jamese, jenom čtyři stupidní zbytečné lekačky (prskající voda, holčička v kukátku, bába za oknem a havran v ložnici), klasický vyblitý hnědomodrozelený filtr použit pouze ve třech několikavteřinových záběrech a nasazení hutné mlhy omezeno na naprosté minimum. Ten film je tak disciplinovaný, že ačkoli by se za normálních okolností nejednalo o víc než o řemeslně moc hezky provedený průměr, vzhledem k omamující sračkoidnosti současného hororu mi nezbývá než malinko nadhodnotit. (09.03.2014)

Horory všeobecně nejsou můj šálek houbičkového čaje, ale dnes jsem udělala výjimku a jsem ráda. Na život po životě věřím a věřím, že se po smrti zbytková energie drží v místech, která pro člověka hodně znamenala nebo nestihl svým blízkým něco sdělit a proto se neposune jeho duše dál. Některé scény ve filmu byly dost přitažené za vlasy, zas nevěřím, že by se až tak zbytková energie zemřelých projevovala ve světě živých, ale je fakt, že závěrečný pohled na ženu v černém ve mě zanechal opravdu hluboký a nepříliš povzbudivý pocit ... podívat se na ni ... nebyla to chyba? (20.07.2024)

Horko těžko jsem to chtěl vytáhnout ještě o kousek nahoru - zejména konec boří mnohá klišé podobných snímků. Protože mě ale atmosféra nedokázala zcela pohltit, a vyjma závěru mi to nepřišlo zase až tak strašidelné/napínavé, nechávám na 70%. P.S. Paradoxně to chvílemi připomíná znamenitou hororovou Amnesii: Dark Descent na PC, a to při prozkoumávání tajemného domu. Až tvůrci nahradí ženu v černém stejným patvorem jako zmíněná gamesa, a přidají více pohledu z vlastních očí, napařím klidně pět hvězd. (14.03.2012)