Poslední čtvrťák

Brutálne skutočný film o hospodárskej situácii v 20tych rokoch v USA (nie moc nepodobnej tej dnešnej), o sne jedného chlapca a o tom, aké ťažké bolo pre neho zarobiť (blbých) 25 centov. Väčšina z nás si asi ani nevie predstaviť, že nemá obyčajný "štvrťák" na kino a má sa rozhodnúť, či ho radšej neminie na jedlo... Veľký Al ako vždy výborný. (31.03.2009)

Zacina to zajimave, jako takovy detsky dobrodruzstvi ve stylu, kdyz jsem byl tenkrat malej, mel jsem zajimavyho dedecka a jeden den se stalo neco, na co nikdy nezapomenu. Takze sem cekal, co vsechno se to stane. A i kdyz se precejen neco zajimavyho stane, problem je, ze se filmu nedari takova ta kouzelna atmosfera. A na tom to cely stoji a pada, protoze film je o tom, jak kluk potrebuje nutne penize na kino, jenze penize nikdo nema. Takle bohuzel zustava pouze klukovo pobihani z mista na misto a somrovani penez a do toho nekolik scen s sympatickym dedou v podani paradniho Pacina. Ne ze by to zaclo nudit, sem tam se povede naka vtipna nebo zajimava scena, jen to je s pribejvajicim casem tak trochu o nicem. (29.12.2009)

Pěkně natočený a laskavý příběh s lidskou tváří. Celé se to odehrává v jediný den - 26.srpna 1933 v době hospodářské krize. Al Pacinovi stačí k prokázání svých hereckých schopností vlastně jen sedět před domem a na prahu života komunikovat se svým vnukem. Přesto je to zajímavá role. Velice dobře zvládl svojí postavu také Jerry Barone v roli malého Gennara. Příjemný film a příjemných 60%. (22.03.2010)

Nádherný film plný emocí. Vše se točí kolem malého chlapce, který si chce vidělat za každou cenu peníze na kino a při tom nabíjí mnoho životní zkušenosti. Jeho dědeček (Al Pacino) je velmi starý a umírá. Kdykoliv s ním pohovoří naučího mnoho důležitých životních pravidel a zásad. Velmi krásný film s výborným Al Pacinem. (02.01.2010)

Zvláštní poetický snímek o dvojí tváří lidskosti v 30. letech Ameriky a způsobech vypořádání se. "Dědeček říkával, že v dobách krize přijdou silní lidé jenom o práci. Ostatní přijdou i o rozum." Malebnost místa a doby střídaly šokové situace a zážitky malých chlapců, kteří byli naštěstí pod ochranou moudrých blízkých, což je paradoxně ještě více stmelovalo. Mít sny je velký dar a opravdu stačí CHTÍT, aby se mohly naplnit... "Gennaro! Víš jako to tady nahoře vypadá? Zrovinka jako v tom kině La Paloma!" (30.03.2011)