Black Mass: Špinavá hra

„TO NENÍ PRÁSKÁNÍ, JIMMY. JE TO SPOJENECTVÍ…“ /// Film o kriminální kariéře Jamese "Whitey" Bulgera, zaujme faktama a výkonem Johnnyho Deppa, kterej je po letech zase ke koukání. Navíc se na něm vyřádili i maskéři, takže jeho vizáž může někoho zaujmout víc než příběh. Všem, co nejsou chodící (ležící) gangsterský encyklopedie, bych doporučil mrknout, kdo je kdo. Vyprávění o tom, co a jak se dělo při spojenectví mezi gangsterem a FBI, nemá čím překvapit. Milovníci faktů uvítají zmínku o Alcatrazu, testech LSD i setkání s Johnem Cahillem z IRA. To vostatní, včetně mafiánskejch kousků zavání gangsterským klišé. Závěrečný utahování smyčky je zajímavý, ale nijak strhující či snad nervydrásající. To jako fakt mělo smysl vybírat pro scénář plnej faktů převedených do děje, takhle skvělý obsazení? Stejnou úlohu by sehrál i dokument, kterej by si našel svý publikum a nelákal davy na něco, co nabídnout nemůže. James Bulger prostě není Jacques Mesrine, kterýho eskapády vydají na dva filmy. Tady je i těch 123 minut moc a potvrzuje se, že ani notoricky známý zločinec nemusí mít dobrý film. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Black Mass: The True Story of an Unholy Alliance Between the FBI and the Irish Mob“, kterou napsali Dick Lehr, Gerard O'Neill, číst nebudu. 2.) Baví mě kurva Juno Temple. 3.) Thx za titule „mantarey“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.11.2015)

Příjemná, řemeslně skoro bezchybná retro gangsterka. S příběhem podle skutečné události, který je věrohodný, ne nějak přehnaný, ale hlavně s Johnym v hlavní roli, který už nehraje žádné "potrhlé" osoby, ale Jamese Bulgera. Chlapíka, který hlavně v 80 letech ukazoval na jihu Bostonu, svou krutou a nelítostnou tvář. Se spoustou špinavých peněz, korupce, práskačů a vlastně se vším, co k takovému příběhu patří. Když tak nad tím vlastně přemýšlím, je to rozhodně jeden z nejlepších filmů na dané téma, co jsem za poslední roky viděl. Lepší čtyřka. (22.10.2015)

Výborně gradovaná a atmosférická gangsterka, která stojí a padá na fenomenálním výkonu Johnyho Deppa. Tento herec, který deset dlouhých let bral role v praštěných fimech Tima Burtona, herec, který svůj potenciál marnil jako pirát někde v Karibiku se vrací, aby nám všem dokázal, že v něm pořád dřímá ten talent, který ho proslavil. Jeho vize a ztvárnění tak komplikované osoby jakou byl Jimmy Bulger, je prostě dech beroucí. Scott Cooper vzal dobře střiženou látku, přimíchal uvadajícího Deppa v naději, že znovu povstane, přidal nezbytné proměnné ve formě slavných hereckých jmen a povařil to nad výbušným gangsterským ohněm. Black Mass je totiž až na pár zádrhelů geniálně odsýpající gansterkou na úrovni. „You spill the secret family recipe today, maybe you spill a little something about me tomorrow, hm?“ (21.10.2015)

Největší práci mně dalo zpracovat fakt, že něco tak šerednýho jako Bulger mohlo šéfovat Bostonu. Takhle oblbnout celý město se nepovedlo ani předloni Džegrovi, a to že i s tím příšerným polofousem byl zhruba šestkrát hezčí holka než Whitey. Jinak Černej bordel na mě působil vlažně a obyčejně, zhruba nějak jako holka, se kterou si ve vinárně sice pěkně popovídám, ale platit budeme každej sám za sebe. Leda že by chtěla platit ona za mě, to bychom pak ke mně domů šli proti mojí vůli... Ale Johnny dobrej, slizskýho zmetka umí skoro tak dobře, jako pošahanýho piráta a holiče. Ještě to chce naučit se zvířátko a hurá na Oscary. (10.12.2015)

Deppův bostonský upír zosobňuje v příběhu s nápadnými náboženskými podtóny neodolatelně svůdné zlo, které si vás díky svému charismatu získá na svou stranu snáze než nudné dobro. Stejně jako ambiciózního, ale prozatím neúspěšného Connolyho. Nedá se ale říct, že by agent FBI představoval protagonistu příběhu, jehož očima bychom dění sledovali a s kterým bychom se měli sžít. Kamera si od něj drží stejný odstup jako od ostatních postav, do jejichž vnitřního světa také nemáme přístup (například v podobě flashbacků nebo vnitřních monologů) a vnímáme je pouze zpovzdálí, spíše jako pozoruhodné objekty k pozorování než jako aktéry vyprávění. Výjimku, kdy vidíme tváře herců zblízka, představují scény násilí. Zděšené výrazy těch, kdo jsou svědky Burgerova sadismu, svědčí o jejich vědomí, že se sami mohou lehko stát příští obětí. Do tváří vidíme také obětem, které jsou společně s manželkami, vystavovanými psychickému nebo fyzickému násilí, jedinými postavami, s nimiž můžeme soucítit. Příznačně jde o postavy nejbezmocnější, které nemohou nic ovlivnit, a nezbývá jim, než se na příchod zla připravit třeba četbou Vymítače ďábla (jako Connolyho žena). Odměřený vizuální styl filmu, založený na velmi pomalých jízdách kamery, statických širokoúhlých záběrech a slabém nasvícení, odpovídá snaze o odměřenou procedurální rekonstrukci toho, proč bylo výsledkem spojenectví mezi FBI a Bulgerem tolik mrtvých, a přispívá k plíživě pomalému tempu vyprávění. V přístupu k faktům dokumentaristicky věcný, maximálně popisný film, který si od postav drží zdrženlivý odstup, namísto uceleného vyprávění nabízí fragmenty, jež si musíme sami pospojovat, a svět organizovaného zločinu rámuje bez snahy o podmanivou podívanou. Nenabízí očekávané žánrové potěšení a vyžaduje více spoluúčasti než byste od filmu s Johnnym Deppem očekávali, ale tím spíše s vámi zůstane déle než snímky, které jdou divákům vstříc a nekladou na ně velké nároky. 75% (18.11.2015)