Kód Enigmy

Alan Turing nejenže je zcela nepochybně zajímavý z lidského hlediska, ale neméně poutavý a pozoruhodný je i jeho život. Kód Enigmy si dle očekávání vybírá dvě nejdůležitější, nebo z diváckého hlediska nejatraktivnější, roviny Turingova života, což je práce v Bletchley Parku /středobod snímku/ a následné popotahování kvůli homosexuální orientaci, a přidává vyprávění z Turingova mládí. Snímek těží zejména z Turingovi relativní neznámosti. U životopisných snímků si divák většinou všímá hlavní postavy, sleduje herce, nakolik se reálně podobá filmovému předobrazu, jak se snímek popere s pikantními detaily, zabojuje s předvídatelností apod. U Turinga to není tak jednoduché. Na jedné straně můžeme skládat poctu Benedictu Cumberbatchovi, na druhé straně si můžeme klást otázku, zda byl Turing opravdu „jen“ koktajícím Holmesem, determinovaným sociální neobratností a homosexuální orientací. Jsou totiž v rámci filmové fikce opravdu tato postava a její ztvárnění něčím výjimečné? Z hlediska vyprávění, se do jisté míry jedná o klasický oscarový prefabrikát, pokud lze podobný výraz užívat. Retrospektivní vyprávění ze školy, a současné z policejní cely jsou sledovány nezaujatým okem, zatímco linie z Bletchley Parku je vyprávěna samotným Turingem. Nicméně všechny tři části snímku jsou zcela upnuty k Turingovi, a jeho vnímání situací je hlavním hnacím motorem. Divácky nejzajímavější část o boji s kódem německého šifrovacího přístroje je ve své podstatě obvyklá. Po většinu stopáže se zdá problém neřešitelný, atmosféra se snaží být stísněná a bezmocná, a k rozuzlení zápletky dochází až díky zásahu náhody, kdy se snímek postupně posune k euforickým scénám a jakoby se rozevírá. Jako divák jsem necítil potřebu postavám nějak fandit, s jejich peripetiemi se jakýmkoliv způsobem ztotožňovat či kteroukoliv část děje prožívat. (10.01.2015)

Alana Turing byl válečný hrdina, bez jehož přispění ve 2. světové válce bychom nebyli technicky úplně vyspělí. Turing přispěl k vítězství Velké Británie a britská vláda nejenže o tom mlčela přes půl století, ale také svého hrdinu zabila. A to jenom proto, že Turing byl gay. Dal jsem si na jeho památku znovu tenhle nádherně jemný film s Benedictem Cumberbatchem a znovu mi bylo líto zmařeného života. Je to silný snímek a Cumberbatch tu odehrál svou životní roli. (11.06.2023)

Válka nebyla vyhrána jen na bitevním poli, ale i zpoza stolu. Imitation Game zase jednou dokazuje, že nejlepší příběhy píše život sám a z druhé světové války mohou režiséři čerpat snad donekonečna, aniž by tématem takové filmy připomínaly ohranou desku. Benedict byl ve své roli muže, který přišel s první myšlenkou na počítače a v podstatě zkrátil válku (odhadem) o dva roky, aniž by si za to mohl nárokovat nějaké zásluhy, přesvědčivý. Dokonce natolik, že se mu podařilo zmírnit averzi, kterou jsem k němu doposud chovala. Ke Keiře nemám příliš co říct; dobové filmy vylepšené o její přítomnost jsou balzámem na duši. A upřímně, bez ní bych o Imitation Game ani nezavadila pohledem. Co se příběhu týče, připadá mi, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli se zaměřit více na prolomení šifer nebo podivnou povahu a sexuální orientaci onoho matematika. V mnoha chvílích mi to připadalo hodně nedotažené, bohužel. Nejsilnější zbraní filmu jsou jednoznačně momenty Benedicta a Keiry, jejich neobvyklé přátelství mě bavilo a mělo jiskru. Možná proto, že oba jsou ve skutečnosti dobří přátelé, skutečně za sebou stojí a brání jeden druhého a to se promítlo i do filmu. Jinak si pravděpodobně při zmínce o tomto filmu vzpomenu jen na prolomení Enigmy a za čas možná ani to ne. Řekla bych, že IG pluje v takových dosti standardních vodách, což nemusí být nutně negativum, ale obávám se, že tenhle snímek nebude zlomovým bodem, díky kterému by si každý Turinga zapamatoval. Nicméně, na Keiřin nástup jen tak nezapomenu :) A co tedy budeme dělat? - Budeme luštit nerozluštitelný nacistický kód a vyhrajeme válku. - Aha. (27.03.2015)

Film, který výborně klame tělem. Byl zde moment, kdy mě silně zamrazilo v zádech, kdy mi spadla čelist a já chtěla dát filmu 5*, ale v záhy, jsem si uvědomila, že to ani náhodou není zásluhou filmu jako takového, ale spíše momentem, kdy jsem si uvědomila obrovskou sílu tohoto příběhu a co vše se ukrývá na pozadí, úplně stejný pocit by ale u mě nepochybně dokázal vyvolat i kvalitní článek o životě Alana Turinga. Film je to samozřejmě výborný ve všech směrech, po řemeslné i herecké stránce bezchybné, celé dvě hodiny vám utečou jako voda, jen zde tentokrát námět jasně převyšuje samotný film. (16.01.2015)

Veliké překvapení. Pro mě. U Honu na lišku jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. U Teorie všeho (asi nejbližší možný příbuzný Kódu Enigmy) jsem rovněž předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, a to se také stalo. Stejně tak i u Kódu Enigmy jsem předpokládal, že mě do sebe nevtáhne, ale šeredně jsem se spletl. V každé jednotlivé kategorii bych mohl hledat superlativy - má oblíbená Keira Knightley, Mark Strong, dynamická režie a scénář s přesně dávkovanými porcemi napětí, hudební doprovod, po kterém se Alexandre Desplat konečně dostal mezi mé nejoblíbenější skladatele (že mu to ale trvalo) a v neposlední řadě Benedict Cumberbatch, kterému jsem roli poprvé v jeho už tak uctyhodné filmografii sežral i s navijákem, bravo Benedicte. Kód Enigmy se u mě tím pádem dostal na průběžné první místo letošních Oscarových kandidátů (zdaleka jsem ještě neviděl všechny), hned před Grandhotel Budapešť (opět Desplat, náhoda?). (11.01.2015)