Balada o smutné trumpetě

Zběsilost prvního řádu. Režisér má zjevně traumata z cirkusu smíšené s traumaty z novodobé španělské historie. Film je hodně krvavou terapií, ve které si to v čilém grupáči rozdávají slavná filmová monstra, povětrné pulpové děvy, cirkus, pouliční divadlo, kabaret... Výsledek je postavený na tak nepopsatelných základech bez logiky a racionality, že jedinou relevantní kategorií je zábava. A tu mi Balada přinesla, i přesto, že hlavně v závěru (ne)dává smysl způsobem, který přestává být vtipný. Každopádně je to film plný strachu a nenávisti, plný přehnaných šminek, šílených odboček a ještě šílenější karambolů. Je to film o lásce a Španělsku - paradoxně mě oslovil něčím, co neumím popsat jinak než jako alergická reakce na normalizaci. Iglesiasovy vizuální osypky z glajchšaltované společnosti začátku 70. let jsou mi sympatické a i když pro ně nemám hlubší znalost španělské oficiální kultury, něco mi na Baladě přišlo velmi očistného i pro bytosti vzešlé z komunistické šedi. Každopádně zisk Zlatých lvů musel být podmíněn pumpovací brokovnicí v rukách Quentina Tarantina, pro nějž je tenhle film něco pokrevní bratr. (28.03.2011)

Už na začátku jsem se kvůli mrazení v zádi skoro pomočil. Takovýhle rozjez jsem nečekal ani náhodou, vraždící klaun s mačetou, prostě nádhera. Toto mé rozjaření trvalo tak do části, kdy nám Javier nadobro zešílí a rozleptá si xicht vším, co má zrovna po ruce. Pak už je to celé takové moc epické, nabubřelé a megalomanské. Každopádně ta všudypřítomná špinavost a šílenost je naprosto odzbrojující, ani krve se to nebojí. Budu se muset více zblížit s Iglesiou. A také musím poděkovat Houdinimu za další úžasný, obsáhlý a doslova magický komentář. (30.10.2013)

Burleskně deformovaný pohled zpět do začátku 70. let, imprese doby jako delirický sen, v němž se iluzorní svět dobové televize (politika, slavný prchající zločinec El Lute a estrádní vystoupení klaunů) proměňuje do burleskní frašky, v níž se dva klauni přetahují o vyzývavou krásku z jejich cirkusu. Podobně jako v předchozím snímku "800 kulek" se režisér obrací do popkulturní a multimediální historie Španělska. Osobitost Iglesiasova přístupu spočívá v tom, že na rozdíl od jiných současných tvůrců minulost nostalgicky neidealizuje, nýbrž ji deformuje do burlesky, v níž se mísí líbeznost nostalgie s karnevalovou pokřiveností. Jeho minulost není hezoučká načinčaná iluze, nýbrž zašlý lunapark s chodícími mrtvolami. "Balada triste de trompeta" v zásadě je tragická romance milostného trojúhelníku zasazená na pozadí 70. let minulého století, ale je přenesená do horečnatě nadsazeného barokně křiklavého světa "světskejch" a "jauneráků". (18.12.2010)

Romantická balada o tom, že z vás láska, a ženská kór, může udělat pořádného trumpetu. Což ještě neznamená, že pak nemůžete dokázat, jak i taková trumpeta dokáže pro tu svou španělskou Millu Jovovich (a řekněte mi, že ne, když ten svůj kukuč zahalí do tmavé paruky) pěkně troubit. Troubit tak, až z toho maso lítá všude. Klauni jsou zlo, a takový nasraný zamilovaný klaun, ať smutný nebo veselý, tak před tím bych teprva utíkala fofrem, že by se za mnou vlastní otépéčko (chápej okrasný tukový pás) prášilo. A co si má teprva počít baba, pro kterou se trumpeta staví do pozoru hned dvěma klaunům... Že si to neumíte ani představit? Tak proto je tu děj zřejmě tak nepředvídatelný, že jsem si z toho sama připadala jak na hrazdě. 80% (12.11.2013)

Tak jsem nevěděla, jestli se mám bát nebo smát! Podívaná pro sexistické machisty, masochisty, ale i drobné sebepoškozovače, zkrátka, v tomto nezařaditelném snímku s komponenty mnoha filmů si na své přijde každý. Za všechny jmenujme (snad se tvůrci těch snímků, které opomenu zmínit, neurazí:-)): Sin City, Desperado, Americké psycho, Sucker Punch, Faunův labyrint, Křidýlko nebo stehýnko, Vrána, Metropolis, King Kong a Šest medvědů s Cibulkou - asociací se však nebojme, celek je skrznaskrz originální :-) Nechcete balónek, nechcete ...? (23.03.2013)