Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Daldry, kams to duši dal! Patetičtější blábol jsem snad ještě neviděl. Debilní zápletka tahá kluka od jednoho úžasného Blacka k druhému a každej pomatenýho chlapce okažitě vítá s otevřenou vřelou náručí. Připočtěme němýho mudrce, uplakanou maminku a tatínka zdechnuvšího ve WTC a nominace na Oscara za nejlepší film je doma. Ano, potenciál to mělo, navíc řemeslně je to klasa, ale neustálým nucením diváka do breku jsem ten fim ke konci už doslova nenáviděl. (12.02.2012)

Vše dobré v tomhle slzopudném dojáku je dáno kvalitou knihy. Smutné je, že Daldry vyzmizíkoval geniální variace vyprávěcích postupů použitých v románu Foerem a nenahradil je ničím jiným. Vzniklo tak šablonovité, plytce hollywoodské melodrama s nesympatickým (čti otravným) hlavním hrdinou. Líbivou kamerou se taková díra zalátat nedá. Jediným výraznějším plusem jsou herci ve vedlejších rolích. Zejména Max von Sydow, který nepotřebuje ani mluvit, aby podal skvělý výkon. (16.09.2012)

ja vlastne ani neviem, co napisat. Som proste sentimentalna dusicka, ktora si rada poplace, a vobec mi nevadi, ze je to "akoze prvoplanove, citovo-vydieracske, plne patosu a co ja viem este co kto o tomto filme napisal" :) ja som zrala kazdu jednu minutu, plakala som ako mala a je mi to jedno. Hocikedy sa za tento film budem bit do prs a obhajovat ho. Krasne. (07.02.2012)

Nechci překřičet odsuzující názory, naopak je v nich dost pravdy, nicméně Daldry nakládá s patosem tak, že na rozdíl od jiných, není za blbce. Jeho vedení je neuvěřitelně pevný; herci, hrátky s detailem, hudební podklad a především ta celková energie, která z toho lítá, sesazuje tu negaci rychlým šmahem. Nejvíc bych však vytkl prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadzemskou bytost - vždyť on neměl jedinou chybu?! Naopak postava matky, které zůstala ve stínu hledání a ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, se mi stala opiátem filmu - a Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo! S časovým zráním je ten film ještě lepší a na rovinu: já se za něj klidně postavím! (29.02.2012)

,,Z TATÍNKA ZŮSTAL JEN PRACH. TEĎ JE NA STŘECHÁCH, V ŘECE... A V PLICÍCH MILIONŮ LIDÍ V NEW YORKU, VŽDYCKY KDYŽ SE NADECHNOU“..... /// Oscar leží pod postelí, kolem houkaj sirény, v dáli je slyšet vrtulník – 11. září je tu! Inu což, stalo se. Všechny ty události mu tak nějak nedávaj smysl a jediná jistota je, že taťka se domů nevrátí. ,,PŘEJU SI, ABYS TAM BYLA TY!“ – těžce se vyrovnává se ztrátou a věřím, že TO TAK NEMYSLEL. Teď už zbejvá jen rozflákat vázu a najít ten klíč! Speciální klíč. Klíč kterej určitě někam pasuje a tedy něco otevírá.... První hodina se utápí v nudnejch pasážích, těm, kteří v mrakodrapech o nikoho nepřišli se dokonce chce spát. Chlapec musí čelit vlastním fóbiím, a vyrovnat se se ztrátou. Na pomoc přichází Max von Sydow, oživit příběh a podílet se na Oscarově dobrodružství. Odevšad na mě padají tuny patosáckejch sraček, protože snaha dojmout je prvotním (a zřejmě jediným) účelem. ,,Chybí mi, jak mi říká miluji tě.“ A KOMU TÍM PROSPĚJETE? Uznávám, občas se to ve mě ,,láme“. Dojímavý scény versus nudou vožraný konečky prstů. Film, kterej vzbudí emoce, si pár hvězdiček zaslouží...... JSOU CHVÍLE, KDY BYCH TĚ CHLAPČE OBEJMUL! - jsem prostě rodinnej typ. ( P.S.: jsou chvíle, kdy bych obejmul i Sandru. Jak říkám...rodinnej typ.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jonathan Safran Foera ,,Příšerně nahlas a k nevíře blízko" číst nebudu. 2.) Mám fóbii z veřejný dopravy, výtahů, starých lidí, běžících lidí, letadel, vysokých věcí, lidí se zkaženými zuby, opuštěných tašek i bot, věží, tunelů, všeho hlučného, z mostů ..... . 3.) Rád se hrabu v tragédiích. A tu o 11. září mám nejradši! 4.) Mám doma dítě idiota a rozhlížím se po nějakým jiným. 5.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Raduška“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.03.2012)