Bludičky

Na tohle me privedla chut videt Filipa Cila i v jine roli nez na tanecnim parketu a vyplatilo se. Filip je uzasny a celkove je to moc pekny pocin. Na matku alkoholicku, jejiho slizkeho amanta a sestru slapku se moc lehce nekoukalo, ale jinak je to film plny lasky a nadeje. Necekala bych, ze se v detskem domove k sobe muzou chovat tak hezky a mit tak silne vztahy. Ovsem neprijde mi moc realne, ze by mimo detsky domov narazili na tolik hodnych lidi (Simona Stasova je ucineny andel, Jan Zadrazil ma byt princ z pohadky, Stanislav Zindulka zas stedry dedecek apod.), ale aspon to neni tak depresivni, jak jsem cekala. Jana Pidrmanova rovnez prekvapila a jsem zvedava, jak si spolu s Filipem zahraji ve filmu Posledni z Aporveru :). (14.03.2012)

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé. (06.12.2010)

Dneska je in říkat, že žijeme v sociálních bublinách a víme prd o tom, co žijou lidi kolem. Bludičky jsou tím pádem pro mě docela uvěřitelnou sondou do společenství těch, co vylezou z děcáku a nevědí úplně přesně, co se životem. Jako celek to působí depresivně a bezútěšně, přesto ze tří sourozenců minimálně dva vyznívají velmi kladně a pozitivně (Filip Cíl, Jana Pidrmanová). Jako osvěžující prvek do děje mě bavila i Pavla Beretová. Malinko přehnaná se mi zdála všeobjímající a charitativní Simona Stašová, i když věřím, že i tyhle lidi existujou. Stejně tak věřím postavě matky i s tím jejím umaštěným amantem. V její jediné větě: "Pojď, zajdeme k nám... k nám, na roh do hospody" je ve zkratce příčina toho všeho. (03.03.2019)

Po prvním díle to vypadá slibně. Autentičnost je drsná, jen někdy ten čas trochu drhne (jak píše rakovník). Skvělý Filip Cíl. Po třetím díle můžu říct, že celkově to byla dobře odvedená práce. Myslím, že scénárista to občas trochu přehnal, asi chtěl ukázat to nej, čímž se ale od reality trochu vzdálil. (28.11.2010)

Režisérka Irena Pavlásková a scenárista Ivo Pelant, který zpracoval námět nelehkých osudů holek a kluků z dětského domova, u mě zabodovali. Vše je uchopeno neměnnými žánrovými pravidly, která dodávají příběhu zdání autenticity. Konec konců jde jenom o fikci. Ke kvalitě filmu přispěli vedle známějších herců i nové a neokoukané tváře Jana Pidrmanová a Filip Cíl, kteří tu dostávají značný prostor, na kterém mohou charakterizovat své postavy. Pravdou je, že pocity bezvýchodnosti se trochu opakují ve zdlouhavém příběhu. Nicméně zajímavá mozaika tří vzájemně propletených sourozenců, kteří se stávají účastníky odpovědnosti za svůj vlastní život, není vůbec špatná. Jen ještě doplním, je to dobrý televizní film, jenž tvůrcům určitě ostudu nedělá. (13.12.2010)