Ďáblův dvojník

Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění. (12.12.2011)

Je otázkou, v jaké míře je co pravda, co si přibarvil autor knihy a co potom scénárista. Každopádně je to neotřelé a podobných filmů je po čertech málo. Z herců nejvíce zaujal Dominic Cooper, jehož dvojrole je zahrána přesně a uvěřitelně. Na výpravě se nešetřilo, a tak měl Tamahori poměrně lehkou úlohu co se navazování správné atmosféry týče. Zamrzí tak jen až přílišná čistota hlavního hrdiny, mohlo se jít hlouběji do dramatu. Ale kdo ví, třeba je Latif opravdu takový klaďas. (15.08.2012)

Snímek, na který jsem se hodně těšil. Teď vím, že těšení bylo naprosto pochopitelné, protože příběh, který jsem sledoval, byl neskutečně silný, navíc doplněný geniálním výkonem Dominica Coopera v hlavní roli. Saddám Husajn měl syny, které střežil jako oko v hlavě. Tomu nejstaršímu zajistil i dvojníka, bodyguarda, který měl případně schytat kulku, kdyby na Udaje měl být spáchán atentát. Dvojník byl posílán na místa, kde by to bylo pro Udaje moc nebezpečné. Nebylo by na tom až nic tak divného, kdyby se vše neodehrávalo v totalitním Iráku, kde byla Husajnova rodina diktátorskou a její moc byla skutečně neomezené, a kdyby Udaj nebyl šílenec, který to neměl v hlavě v pořádku. Domonic Cooper dostal možnost zahrát si jak maniakálního šílence, tak i jeho naprostý opak. Dvojník je člověk z lidu, který neměl jinou možnost a musel se dvojníkem stát. Nakonec ale svoji příležitost přece jen využil. Film je nejsilnější v momentech, kdy je Udaj puštěný ze řetězu a skutečně si dělá, co chce. Scéna na svatbě, se školačkami nebo chvíli, kdy prostě zabije člověka, který se mu nelíbí, tohle jenom ukazuje zrůdnosti, které režim dovoloval. Lee Tamahori ("Next", "Dnes neumírej") je ve svém filmu naturalistický, což osobně uznávám a v tomhle případě se to i hodí. Z filmu jsem byl skutečně nadšený, protože se nebál zobrazit režim v jeho nelidské podobě, ale s tím, že trpí obyčejní lidé, ale to nejen pod diktátorem, ale i válkou, která je vyvolána jinými národy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html (28.02.2013)

Ten Saddámův synek musel být těžký pohodář! Prostě mazlík, co vyrůstal v nuzných podmínkách paláce Tisíce a jedné noci se stříbrnou lžičkou v hubě, který, když od papínka nedostal na narozky fungl nové Porsche, mohl si alespoň utýrat nějakého roztomilého, politického vězně. V suterénu, hned vedle discontu s děvkama, měl sámošku s kokainem, který nepochybně přispíval ke zdravému vývinu jeho nenarušené osobnosti. No, když kreslíme čerta, nenačmáráme mu přeci nad rohy aureolu, že ano. Zůstává tudíž otázkou, do jaké míry si ten Debilův dvojník hrál na Andersena a o kolik scénárista povolil uzdičku své fantazii. Nicméně v zahnívajících vodách tupé komerce je to každopádně neotřelé! (16.11.2011)

Být synem Saddáma Chusajna nebude žádna sranda. Táta je vysoký hodnostář, plní boží přikázaní a stará se o celé impérium. No a být nejstarším synem takového velitele chce nejenom koule, ale taky potřebný intelekt, nadhled a všeobecné vzděláni. Z boží vůle princ krasoň Noir duja mladší plní nejenom výše uvedené, ale taky je mu blízka sexuální chtivost, šovinizmus, psychický nátlak, násilí... proste ideální synek (taková normální arabská rodinka). Z důvodu pracovné vytíženosti potřebuje princ svého dvojníka, tak těžká práce v rámci mezinárodních vztahu a zahraniční politiky si vybírá daň na princovém mentálním zdraví. V tom přídě on (Latif), téměř dokonale dvojče (až na výši výbavu) Noira. Příběh dostává konečně ten správný spád a všechny okázalosti plynoucí z dané funkce sou tady převedené v plné své kráse, ehm. Na EU zobrazeni dosti slušné. 7/10 (14.12.2011)