Neřízené střely

Mine vaganti neboli neřízená střela: babička, která viděla i zažila hodně a uvede poněkud netradičním způsobem všechno do pořádku. Jediné, co mi vadilo, byla určitá žánrová nevyhraněnost, film má zpočátku nakročeno k dramatu, aby se pak zvrhnul v komedii, ale ani to mu nevydrží: konec je spíš romantika, i když zaplaťpánbů za evropskou romantiku, dokážete si představit, co by z toho udělali Američani? Ti, kdo mají výhrady proti množství gayů v jedné rodině, ať si vzpomenou na Petra a Modesta Čajkovských. (17.02.2011)

Až do příjezdu partičky "kamarádů" z Říma to vlastně až taková komedie není. Vidím to jako takovou režisérovu autoterapii, jak se vyrovnat se svou rodinou (a možná i svou orientací) - to, že je film věnován otci, k tomu přímo vybízí. Nicméně je to dostatečně poutavé, aby vás to nenudilo, škoda jen nedotažené paralelní linky s dávnou svatbou. - Beznadějné lásky nikdy neskončí. Jsou věčné. (19.12.2013)

"Horkokrvná" Talianska rodina, cestoviny, malebné staré mestečko, je to tak Taliansky film ako len Taliansky film môže byť, hehe. Obsahovo aj vizuálne som v skoro každom zábere cítil Paola Sorrentina (a nebudem klamať, toho mám celkom rád). Celkom pozitívne som prijal to, že takúto náročnú tému ako je "Priznanie sa svojej konzervatívnej rodine k inej sexuálnej orientácií", tvorcovia tak trocha odľahčili a dramatické momenty, ktorých tu zopár bolo,až tak netrhali srdce a divák sa mohol aj pousmiať a povedať si, že k reálnej situácií to nemá ďaleko. Pre mňa to bol rodinný film pre trocha starších členov rodiny. (15.07.2018)

Jistě velmi dobrý film, recenzí je tady dost, ale např. film Allacciate le cinture stejného režiséra mě více oslovil, zřejmě jsem měl to štěstí, na rozdíl od starších recenzí, vidět první právě zmíněný film. Ze začátku mi tam neseděla postava Alby a stále jsem na něco čekal, co nedokážu definovat a nedočkal se. Doporučuji snímek ale i těm málo z ostatních, kteří film ještě neviděli … 7777 (22.08.2023)

Na filmy Ferzana Ozpeteka je jednoduché uvalit stigma překombinovaných vztahových kecaček bez děje (krátce: nuda), což se přesně mně před pár lety po letmém zhlédnutí snímku Le Fate Ignoranti stalo. Člověk asi potřebuje dozrát. A momentálně mám dojem, že tato fáze potkala už i mně…Ač jsem začal Mine Vaganti sledovat s jistou dávkou skepse, Ozpetek mě beze srandy posadil na zadek. Propojení žánrů komedie-drama funguje bezvadně, v některých momentech jsem se málem polámal smíchy, v jiných jsem byl chycen za srdce. Příběh staví na rodinných hodnotách a vztazích, odpovědnosti lidí ke druhým, k sobě samotným. To vše s patřičnou dávkou italského temperamentu, perfektním obsazením a co je důležité, bez kanonády otřepaného patosu. Co víc si přát? Opakovanou projekci a do budoucna více takových překvapení. 91% (20.11.2010)