Bůh masakru

Skvěle zahraní maloměstští yntelechtuánové ve vytříbeném verbálním ping-pongu. Nevím, proč tu všichni pochlebujete Romčovi. Ten prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor. Herr Waltz mě však opět přewaltzoval natolik, že mě ani moc nesrala ta ohyzdná, pošahaná feministka s fretčím xichtem. (05.01.2012)

K vytvoření dobrého a zajímavého filmu toho očividně stačí málo. A nemusí se plýtvat ani rozpočtem, ani časem. Jeden byt, čtyři osoby a skvěle napsané dialogy, jejichž vývoj sice čekáte, ale přesto si ho užíváte. Já bůh ví proč čekala trochu jiné zakončení, ale rozhodně si nestěžuji. Dost dobrý, silné 3,5* (07.12.2020)

V Brooklynu se sešli >slušný< lidi, aby řešili a řešili až (ne)vyřešili malý chlapecký incident svých jedenáctiletých synů. . . . A Yasmina Reza na to téma napsala divadelní hru a Roman Polanski na ten námět natočil film. Nervyrvoucí jednoaktovku, konverzační hořkokyselé (v jedné scéně tedy doslova ;o) drama, které samozřejmě mohlo sklouznout v nějaké divákovi podbízivé šaškování s přehrávajícími hysterickými aktéry a masakrem teatrálních klišé, ale to by tu práci nesměl dělat právě Mistr P. se skvěle vybraným a své postavy hrajícím hereckým kvartetem... ...a víc nebylo potřeba - a nemusel to být ani žádný velký "art"! A víc to ani netřeba pitvat. . . . No, rýpnu si. Ano, jsou mezi námi, tyhle píče a jejich šulinové, sobečtí sebestřední šosáci, jsou jich kvanta a když se spolu popáří a rozmnoží, říká se tomu rodina - a nakonec většinou želbohu ovlivní a zkazí i to svoje potomstvo, které zatím díky svému věku možná ještě šanci má... No jo, zase jednou něco doopravdy ze života. Jen jsem tedy trošku škodolibě čekal, kdy dojde opravdu na to krveprolití, protože hysterky a flaška - no známe to ze života, že... ;o] - - - - - (Poprvé viděno 21.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 4824., komentář zde jako pětistýdvacátýdevátý - 21.1.2013) (22.01.2013)

Herecké výkony "par excellence" ve filmu Romana Polanského, který nám ukazuje, jak jednoduše se může (ne)povinná "zdvořilostní" návštěva u zcela neznámých lidí zvrtnout. Snad nikdy jsem neviděla film, kde by bylo tak jednoduché a zároveň tolik obtížné odejít z něčího bytu:) Zpočátku nepatrné detaily v rozhovorech obou stran postupně nabývají na intenzitě a postupně gradují do okamžiku, kdy je vyhrocený konflikt nemožné oddálit, či se mu snad vyhnout. Poté nastává pravý opak slušné společenské návštěvy. Skutečný konverzační "masakr", v němž se boří hranice správného jednání, zdvořilého a slušného chování, zásad morálky a společenských konvencí. Ten den každý něco ztratil. Jodie Foster ztratila nervy, Kate Winslet hrdost, Christoph Waltz mobilní přístroj, a John C. Reilly přišel o pár lahví dobrého alkoholu. Snad jen ten křeček z toho vyšel nejlépe:) (01.03.2015)

Takže najprv napíšem že som vôbec nevedel o čo pôjde a po 15 minútach som si hovoril, kedy sa už sakra z toho bytu dostanú preč. Výber hercov, z ktorých každý má u seba už oskarovú sošku, sa vcelku vydaril. U mňa jednoznačne najviac vyčnieva nad ostatnými Waltz, ktorý každú repliku podáva s gráciou a s charizmou sebe vlastnou. Jeho smiech a predovšetkým ,,Excuse me” ma zakaždým dostali. Carnage je príjemná konverzačná komédia, ktorá baví od začiatku do konca. Tento film je dôkazom, že herecké výkony, chytré dialógy, jeden byt a Roman Polanski dokážu vytvoriť výborne vygradovanú komédiu, pri ktorej nebudete mať stále výbuchy smiechu, ale celý film zhliadnete s úsmevom na tvári. (21.08.2013)