Bůh masakru

Zaujaly mě dva zdejší názory. První říká, že nebýt skvělé režie a ještě lepších hereckých výkonů, dopadlo by to děsně. Takže co jako? Budeme teď českému nároďáku vyčítat, že měl v Naganu Haška, a proto jsme vyhráli olympiádu? A druhý názor říká něco o tom, že ´divadelní předlohu jsem sice neviděl, ale přišlo mi, že se jí film moc nedrží.´ I malému dítěti dojde nepatrný rozkol v autorově myšlence. Víte, já všechny zdejší výtky přetavím do pozitivních barev, podívejte; pod vedením nápadité režie a za asistence skvělých herců vzniklo dílo sympatické svou akorátní metráží, které přiblížilo divadelní tvorbu i ryze filmovým divákům. (31.01.2012)

Virtuozně napsané a skvěle zahrané psychologické drama. Autorům stačí jeden byt a čtyři postavy ke strhujícímu humornému i napínavému dramatu, v němž všechny postavy několikrát změní strany konfliktu, pohybují se od blazeovaného nadhledu až k hysterii, při níž padají všechny zábrany a na povrch vyplouvají brutalita a surovost jejich obnažených osobností, načež následuje příjemný až neamerický závěr. (11.01.2013)

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) (22.03.2012)

Štyri osoby, jedna izba. Niečo podobné sme tu mali pár rokov dozadu v podobe filmu Closer. Polanskeho film oproti nemu stráca v trošku zdĺhavých scénach, ktoré mali byť podľa mňa trošku šťavnatejšie a štipľavejšie od začiatku. Pomalé budovanie atmosféry a ticho pred búrkou je samozrejme neodmysliteľná súčasť scenára, ale kým sa dej dostane do skvelého búrlivého finále, nie je to to pravé orechové. Herci bezpochyby oscarové výkony, réžia trpezlivá a nápaditá, ale nespokojnosť s úvodom ma odradila. Určite by som si toto predstavenie pozrel na divadelných doskách. 75%. (06.05.2012)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)