Klíč k minulosti

První polovina naprosto výborná, příběh dívenky, která zamkne před francouzskou policií bratříčka do skříně a následně uteče z tábora, aby jej mohla zachránit, se mě zkrátka dotkl. Prolínání s přítomností mi nevadilo, i když mě to novinářské šťourání tolik nechytlo. Jakmile však byla z malé dívky dospělá, film začal ztrácet dech a to co přišlo potom byla jen nastavovaná kaše. Je to škoda,původně jsem chtěla hodnotit 100%. Každopádně film krásně ukazuje, jak události té doby zasahují i do dnešní a je spousta lidí, které ty hrůzy ještě pamatují. No, nechtějme vidět historii naší skříně.. ( pro vyznavače morbidního humoru jako jsem já doporučuji komentář uživatele Fr:)) ) (08.07.2012)

Moc pěkný a přitom ne srdcervoucí příběh jedné rodiny v Paříži, kterou semlela válka. Frantíkům tleskám a mám snad jen jedinou výtku k závěru (to už asi bude můj problém, že bych ráda všechny dějové linky pěkně uzavřené), jinak klobouk dolů. Kristin Scott Thomas jsem věřila její novinářku, která zjistí, že příběh, o kterém má psát, se prolíná s tím jejím. Má svoje rodinné trable, ale oživlá minulost ji láká víc a do pátrání po holčičce Sarah se pouští bez přemýšlení. "udělali na Židy zátah a svezli je na jedno místo, odkud je později převáželi do pracovních táborů. Neexistuje ale jediná fotografie té události." - Jak to, Němci přece byli tak precizní, měli zdokumentováno všechno.." - to ale nebyli Němci.. byli to Francouzi." Aneb kde končí porozumění a nastupuje lhostejnost? Možná to trochu srdcervoucí bude, ale tak jako s citem. (11.07.2016)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

Příběhy, kde se prolíná dnešek s minulostí poznamenanou válkou, vždycky slibují dobrou podívanou. A tohle bylo víc než dobré. Kristin Scott Thomas je mou velkou oblíbenkyní a opět mě nezklamala. Krutý příběh z Francie, který poznamenal spoustu lidí, jak v minulosti, tak současnosti. Ostudné na tom je, že se na tom podíleli sami Francouzi. Někdy si říkám, že snad ani není možně, jaká zvěrstva jsme schopni na sobě páchat .Občas člověk narazí i v TV na výborný film a tohle bylo úplnou náhodou. (04.02.2021)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)