Režie:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrají:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (více)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (127)
První polovina naprosto výborná, příběh dívenky, která zamkne před francouzskou policií bratříčka do skříně a následně uteče z tábora, aby jej mohla zachránit, se mě zkrátka dotkl. Prolínání s přítomností mi nevadilo, i když mě to novinářské šťourání tolik nechytlo. Jakmile však byla z malé dívky dospělá, film začal ztrácet dech a to co přišlo potom byla jen nastavovaná kaše. Je to škoda,původně jsem chtěla hodnotit 100%. Každopádně film krásně ukazuje, jak události té doby zasahují i do dnešní a je spousta lidí, které ty hrůzy ještě pamatují. No, nechtějme vidět historii naší skříně.. ( pro vyznavače morbidního humoru jako jsem já doporučuji komentář uživatele Fr:)) ) ()
Líbilo se mi časové prolínání přítomnosti a období v roce 1942 a výš. Zpracování je tedy moc zdařilé. Strašně se mi líbí příběh Sarah, o které víme jak tohle všechno prožila nebo spíše přežila. Jediné co bych do filmu ještě přidala je víc záběrů z přechodného tábora, protože rozdělení od rodičů a pak už jen následný útěk mi přišel trochu málo. A druhá polovina filmu by šla možná taky udělat trochu lépe. Jinak jsem ale naprosto spokojená. ()
Ano, o další blbost na světě víc. Nenadchl mě ani Zátah/Odsun, kde použili snad stejnej stadion. Ale tohle bylo navíc ještě zdlouhavý a nudný. Jaká to náhodička, že zrovna reportérka, která píše o tom zátahu, bydlí v domě, ke kterýmu se to celý vztahuje. Fakt mě to nebralo. Nevim, co na tom každej vidí tak skvělýho, že to právě teď má 77%. ()
To se snad ani nedá slovy popsat, jaké pocity mám z tohoto filmu. Chvílema mi to připomínalo téma, které se řešilo i ve filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Film mě opravdu hned vtáhnul do děje a skoro jsem ani nedýchala. Herecké výkony i hudba byly dokonalé. Prostě drama jak má být a přesně můj žánr, který mám nejradši. Tento film mi opravdu sedl po všech stránkách, takže není nad čím váhat a dávám 100% a určitě doporučuji. ()
Silný príbeh, výborné dávkovanie tempa a striedanie dvoch časových rovín, špičkové herecké výkony vrátane malého dievčatka a krásna klavírna hudba v medzipasážach, mal som z nej miestami zimomriavky. V rámci francúzskeho holocaustu, ktorý nebol ani zďaleka taký tvrdý ako inde v Európe bolo medzi rokmi 1942-44 deportovaných 11 400 detí. Mnoho tisíc iných detí ale prežilo aj vďaka solidarite a ich ukrývaní v iných rodinách. Tento príbeh je len jednou malou smietkou v tisícoch podobných a predsa tak silný. Jedine čo mi chýbalo je viac histórie, aby bol film ešte silnejší, tá moderná rovina nemala toľko emócií, aj keď zakončenie husľovým koncertom opäť prinieslo husiu kožu. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (14)
- The New York Times film popísal ako "nočnú moru s francúzskymi a nemeckými zloduchmi a trápnymi expozičnými scénami, nepríjemnými, sentimentálnymi, ktoré využívajú hrôzy minulosti na počesť histórie, no naopak ju bagatelizujú." (Arsenal83)
- Když se v poslední scéně v restauraci William (Aidan Quinn) rozpláče, dá si ruce na obličej, aby to nikdo nemohl vidět. Při střihu na dítě stojící u okna je však jasně vidět jeho odraz, na kterém si ruce na obličeji nedrží. (hansel97)
- Dlhé roky bola táto udalosť vo Francúzsku tabu. Až v roku 1995 sa za tieto udalosti francúzsky prezident Jacques Chirac ospravedlnil. (gogo76)
Reklama