Klíč k minulosti

Celkem neznámý film o možná ne až tak známých událostech z Paříže o zatýkání židovského obyvatelstva a jejich následné deportace (viz autentické snímky velodromu na google). Byl nám předložen emočně velmi silný a smutný příběh malé Sarah, která prožila něco tak strašného a krutého, že to ovlivnilo celý její další způsob života. A právě tuto ponurou minulost, týkající se života Sarah se snaží odhalit Julie, novinářka žijící v dnešní době, která si současně musí vyřešit i svúj osobní život. Vůbec mě nerušilo prolínání časových rovin, tudíž chválím pěkné zpracování. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu byla pro mě víc povedenější, druhá polovina se mi zdála trochu rozvleklejší. Jinak je to film, který mně připomíná ještě jiné s ústředními dětskými představiteli z druhé světové války jako např. Člověk bez osudu, nebo Moje matka. Kristin Scott Thomas byla jako vždy výborná a já začínám zjišťovat, že mě francouzská kinematografie začíná víc a víc zajímat. (22.09.2012)

(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. (18.10.2014)

Film, který jsem potřebovala vidět, abych měla důvod pokoušet se být o trochu víc člověkem. Film o lidském svinstvu, které popadne každého, kdo před ním nedokáže utéct, ale i o nezdolné síle. Klíč k minulosti si našel zámek v mém srdci, pořádně se v něm pošťoural, sežvýkal ho, vycucnul z něj krev, přetavil ji do slané vody, která mi samovolně vytékala z očí. No ještě že slzy mají antibakteriální účinky. Takže z tohoto pohledu mohu prohlásit Klíč k minulosti za léčivý film. Slabší a středně citlivé povahy varuji: připravte si před sledováním dostatečnou zásobu kapesníků. (07.08.2011)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

To se snad ani nedá slovy popsat, jaké pocity mám z tohoto filmu. Chvílema mi to připomínalo téma, které se řešilo i ve filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Film mě opravdu hned vtáhnul do děje a skoro jsem ani nedýchala. Herecké výkony i hudba byly dokonalé. Prostě drama jak má být a přesně můj žánr, který mám nejradši. Tento film mi opravdu sedl po všech stránkách, takže není nad čím váhat a dávám 100% a určitě doporučuji. (24.01.2013)